TITULÁRNÍ SLAVNOST SV. BARTOLOMĚJE, APOŠTOLA
Ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!
Milovaní bratři a sestry, drazí poutníci ke svatému Bartoloměji, přátelé Boží! Svou pouťovou promluvu začnu trochu neobvyklým příběhem, který se skutečně stal: Na jedné pláži v Tichomoří hrozilo turistům veliké nebezpečí. Varovné cedulky v několika jazycích přítomné turisty důrazně varovali, aby se v těch místech Tichého oceánu nekoupali. Domorodí obyvatelé toto místo dobře znali, a důsledně se mu vyhýbali. Avšak jeden cizinec nedbal varování, a procházel se po pláži. Nohy se mu zabořovaly do jemného písku. Pro něho však bylo příjemné osvěžit se, a tak šel dál do moře.
Moji milí, písek byl příjemně měkký, a nohy se mu zabořily postupně až po kolena. Ještě malý kousek půjdu, pak se odrazím a budu plavat – řekl si v duchu ten člověk. Namísto toho ho písek objímal už kolem pasu. Turista se zoufale snažil vyhrabat, ale zapadl až po krk. Křičel, rozhazoval rukama, ale nakonec mu písek ucpal ústa, až se i hlava ztratila v písku. Muž zahynul.
Bratři a sestry, proč jsem vám tento příběh vyprávěl? Protože nějak podobně vypadal náboženský a mravní stav pohanů před narozením Ježíše Krista. Mezi lidmi panovala poživačnost, krutost, otroctví, rozpad rodiny, odhazování dětí, mnohobožství. Lidé se pohybovali na takových podobných tekutých píscích či bahně, do kterého se velice rychle propadali. Ale přesto zde byla pro lidstvo veliká naděje, o které hovoří dnešní evangelium.
Moji drazí, slyšeli jsme v evangeliu o Filipovi, který se setkal s Natanaelem, jinak zvaným Bartoloměj. Filip byl velice nadšený, protože se setkal se slíbeným Mesiášem. A tak se o tuto radost podělil se svým kamarádem Natanaelem. Jenomže ten byl skeptický, když řekl: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Ale Filip se nevzdal, a tak ho vyzývá: „Pojď a podívej se!“
Bratři a sestry, Natanael toto pozvání neodmítl. Měl rád pravdu. Měl ji raději, než své mínění a své pohodlí. A tak se vydal za Filipem, a své setkání s Ježíšem zakončil radostným zvoláním: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ I když zajisté Natanael neměl ještě ten správný pojem o Ježíšově Božím synovství, jaký máme my dnes, byl to určitě velký krok v jeho poznání. Za několik minut se dostal od Josefova syna z opovrhovaného Nazareta až ke králi Izraele – Mesiášovi, který mu jeho objev potvrdil, a zároveň naznačil, že později se o něm dozví ještě mnohem víc.
Moji milí, Natanaela přemohlo a složilo na kolena už první setkání s Ježíšem. A my se můžeme ptát: Co je příčinou toho, že jsme se ještě nerozhodli pro Ježíše tak rozhodně jako Natanael – i když jsme ho už tolikrát slyšeli v jeho slově a tolikrát jsme s ním důvěrně hovořili v modlitbě? Není snad tou hlavní příčinou naše závislost na vlastní teorie, na své příliš osobní názory? Nemáme strach o pohodlně vyležené místečko pod fíkovníkem?
Přátelé Boží, co tedy máme dělat? Bůh stvořil člověka k obrazu svému, avšak člověk tento obraz pokazil. A tak přichází Bohočlověk Ježíš Kristus, aby tento Boží obraz v nás obnovil. Ježíš přichází znovu a znovu. Chce každého z nás obnovit. A je jenom na nás, zda mu otevřeme svá srdce dokořán. A potom zavládne v našich srdcích opravdový pokoj, který tento svět nemůže dát. Otevřeme-li Kristu Pánu svá srdce, prožijeme svůj život v dokonalé radosti dětí Božích. Kéž nám k tomu pomáhá náš patron, svatý apoštol Bartoloměj! Proto ho nyní poprosme: Svatý Bartoloměji, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
