ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Modlete se ustavičně

          Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie, moji milí poutníci k Panně Marii Bolestné, přátelé Boží!

            Dnes slavíme titulární slavnost patronky našeho krásného filiálního kostela na Dobré Vodě, Panny Marie Bolestné. Svatá církev tímto svátkem vzpomíná na bolesti Panny Marie, které trpěla ve spojení se svým Synem Ježíšem Kristem.

            Také v našem životě přicházejí chvíle bolesti a utrpení. Přicházejí chvíle, kdy najednou pocítíme prázdnotu, ze které se potřebujeme pozvednout někam výš, někam nad sebe. A to se děje prostřednictvím modlitby.

            My křesťané víme, odkud vychází ta po­třeba modlitby: z nesmrtelné duše, která nás činí podobnými našemu Stvořiteli a nebeskému Otci. Z duše, která ze své podstaty touží po domově u Boha. Víme, že modlitbou se duše přibližuje k Bohu neomylně a jistě. A dokonce se o to prakticky snažíme. Pravidelně či nepravidelně – jak kdo.

            Kristus Pán i svatá Církev nás vybízejí: Modlete se ustavičně. Touto výzvou jistě Pán Ježíš neměl na mysli, abychom nechali stranou své denní povinnosti, svou práci, svou službu lidem. Neměl na mysli neustálý pohyb rtů v nekonečném opakování naučených modlitebních textů.

            Co tedy měl Kristus Pán na mysli tou ustavičnou modlitbou? Jistě to, čeho vzorem a skutečnou mistryní byla jeho Matka Panna Maria. Určitě si uměla najít chvíle pro modlitbu, ale mezitím konala tisíc a jednu práci. A každá matka a hospodyně ví, že většina těch domácích prací se nedá odbýt jen rukama. Musí se při nich myslet.

            V Panně Marii však trval nepřetržitě duch modlitby. Tr­val v ní i při pracích a myšlenkách všedního dne. Zbožnost a denní starosti, modlitbu a práci od sebe neoddělovala, nežila dvojím životem.

            Co to vlastně je ten „duch modlitby“? Totéž, co modlitba sama: vyznání víry, stav naprosté důvěry v Boží moc a v Boží lásku. Je to neustálé pozdvižení naší mysli k Bohu. Lépe řečeno – pozdvižení hořícího srdce k Bohu. A to není věc nějaké mimořádné chvíle – to je stav, to je trvalý způsob cítění a  konání, to je trvalý stav celého života křesťana.

            Do této školy modlitby nás volá Panna Maria. Choďme do té její školy pilně. Naučme se přicházet k jejímu Synu, k Jeho i našemu nebeskému Otci a k Duchu lásky, který nás s nebeským Otcem a Synem sjednocuje.

            Přátelé Boží, a především hleďme vždy s úctou a obdivem na Sedmibolestnou Pannu Marii, která vydržela tolik bolesti. Prosme ji vždy o ochranu a o mocnou přímluvu! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.