ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Jako Kristus ukřižovaný, sám se staň obětí

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Toto je den, který učinil Pán – jásejme a radujme se z něho! Jsem velice šťastný, že mohu dnes být mezi vámi. Dnes je tomu právě 20 let, kdy jsem byl vkládáním rukou a konsekrační modlitbou českobudějovického biskupa Mons. ThDr. Antonína Lišky blahé paměti vysvěcen na Kristova kněze.

            Moji milí, a my se můžeme ptát: Co je pro svátost kněžství nejtypičtější? Odpověď není tak složitá. Kněz vystupuje v posvátné liturgii „in persona Christi“, tedy v osobě Ježíše Krista. Je celebrantem mše svaté – Nejsvětější Eucharistie. A v této posvátné službě nelze kněze nikým nahradit.

            Bratři a sestry, náš Pán Ježíš Kristus ustanovil při Poslední Večeři na Zelený čtvrtek Velebnou svátost. V této Velebné svátosti je Pán Ježíš pod způsobami chleba a vína opravdu, skutečně a podstatně přítomen s celým svým Tělem a Krví, duší i božstvím. Ve mši svaté se zpřítomňuje nekrvavým způsobem Kristova smírná oběť za naše hříchy – nekrvavým způsobem se zde zpřítom­ňuje Kristova krvavá oběť na kříži, kterou Kristus Pán přináší nebes­kému Otci za nás a za mnohé na odpuštění hříchů. A konečně se k tomuto nekrvavému zpřítomnění Kristovy oběti na kříži připojuje svaté přijímání jakožto přivlastnění ovoce Kristovy oběti, jako duchovní pokrm pro věřící – jako nebeská hostina Beránkova.

            Moji drazí, Pán Ježíš tedy přinesl na kříži nejvyšší obět. A žít životem oběti je veliké poslání pro kněze. Tento způsob života se nabízí právě ve svátostném kněžství. To je vrcholná příležitost po vzoru Krista a ve spojení s Kristem dávat všechno. Aby smrti nezbylo vůbec nic. Tak se kněz stává služebníkem života.

            Bratři a sestry velice výstižně to vyjádřil českobudějo­vický biskup blahé paměti, rodák tam od nás z jihozápadní Moravy, ctihodný služebník Boží Josef Hlouch: „Více než knězem nikdo na světě nemůže být.“

            Moji milí, a tak se snažím jako kněz Kristův nést všem lidem dobré vůle své srdce na dlani. Každý v něm najde místo – předně ti, kdo hodně trpí, kdo potřebují hodně milosrdenství: chudí, nemocní, hříšní. Nesu vám všechny vlohy a schopnosti, které mi Pán Bůh dal, abych vám mohl posloužit na cestě k Bohu. Nesu vám kněžskou moc: moc sloužit mši svatou, udělovat svá­tosti, žehnat a světit. Je mým úkolem střežit mravní zákon – desatero, brá­nit hranici mezi dobrem a zlem. Doporučovat svornou lásku a odstraňovat nenávist a rozbroje, upevňovat rodiny a varovat před mravní nevázaností, šířit pravdu a potírat lež, vést k poctivé práci a varovat před krádeží. Přišel jsem vám sloužit a nežádám za to nic.

            Bratři a sestry, při kněžském svěcení říká biskup-světitel tato slova: „Jako Kristus ukřižovaný, sám se staň obětí!“ To je podstatou a jádrem svátostného kněžství. A tak hledím na Krista ukřižovaného, na jeho rozpřažené ruce. Stigmatizovaný kapucínský kněz svatý Padre Pio da Pietrelcina, který byl nazýván ikonou ukřižovaného Krista, řekl: „Kristus je láska ukři­žovaná, můžeme ji najít jen na kříži. Jeho náruč je ote­vřená, ale ruce má přibité. Chceš-li Krista obejmout, musíš ho obejmout i s jeho křížem, musíš se zúčastnit i jeho agónie.“

            Přátelé Boží, co říci na závěr? Já, Jan, kněz Kristův a Mariin – služebník nehodný a neužitečný – bych vám všem rád slíbil, že i v dalších letech své kněžské služby budu ze všech sil usilovat o to, abych získával mocí lásky a oběti co nejvíc lidí zpět pro Krista. Přišel jsem vám sloužit a nežádám za to nic. Prosím jen o vaši modlitbu. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.