Svátek Výročí posvěcení katedrály sv. Mikuláše
K čemu jsou nám chrámy
Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes má svátek naše katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Dnes má svátek celá naše diecéze. Svátek výročí posvěcení chrámu byl odedávna radostný den děkování Bohu za to, že máme svůj kostel, že se máme kde scházet k bohoslužbě, že je tu Pán s námi svátostně přítomen.
Moji milí, v tento slavný den se chceme zamyslet, zda naše chrámy jsou už jen přežitkem, jakousi starobylou památkou, anebo zda mají stálé místo všude tam, kde žije svatý lid Boží. K čemu jsou nám, dnešním lidem, chrámy? Především chrám vytváří z davu lidí společenství Božího lidu. Již ve svatováclavské legendě se praví, že svatý Václav zbudoval kostely na všech hradech velmi dobře. Když tento kníže učinil slib, že v Praze postaví Bohu chrám, sám začal nosit s dělníky vápno, vlastníma rukama kladl základ i stavbu dokončil. První způsob tedy je při stavbě a opravách kostelů vlastníma rukama pomáhat.
Bratři a sestry, žádný živý organismus nemůže žít bez srdce. Žádné lidské sídlo nemůže být lidsky živé, když nemá duchovní srdce – svatý chrám Boží. Chrám je tedy srdcem lidského společenství. Chrám je pro každého katolíka duchovním domovem, kde najde občerstvení Kristovo: „Pojďte ke mně všichni, kdož se lopotíte, a já vás občerstvím!“ Chrám je stálou školou života, kde se vychovává lidská osobnost, aby člověk žil podle té krásy a síly, kterou dostal od Boha-Stvořitele. V chrámu se duchovně vzdělává mládí, aby se naučilo žít ušlechtile. V něm se každý posiluje u svátostných pramenů Krista Pána. V chrámě nachází člověk to, co mu nedá ani vlastní dům, ani dům přátel či známých.
Moji drazí, duchovní hodnoty by pro nás měly být důležitější než věci hmotné. Proto by žádný katolík neměl být ke svému kostelu lhostejný. Každý chrám je tím krásnější, čím větší dobrotu a lidskost osvědčují lidé, kteří žijí kolem něj. Jenom si vezměme, kolik prostředků se vynakládá na stavbu tělocvičen a jiných sportovních areálů, kde se trénuje a posiluje tělo. Mnohem důležitější však jsou naše chrámy, které slouží k „tréninku“ naší nesmrtelné duše. Kostel by měl být naším duchovním cvičištěm, kde rozvíjíme sílu svého ducha.
Bratři a sestry, chrám by nás měl posílit k tomu, abychom dokázali přinášet lásku tam, kde je trápení. Abychom nesli radost tam, kde je bída. Abychom přinášeli smíření tam, kde jsou lidé rozhádaní. V chrámu bychom měli načerpat sílu k tomu, aby se smířil otec se synem, matka s dcerou, muž se ženou a věřící s tím, kdo uvěřit nechce či nemůže. Chrám je místem, kde získáváme veliké duchovní hodnoty, kde rosteme v křesťanské osobnosti.
Moji milí, v našich chrámech máme chvíle k naslouchání radostné zvěsti. A slyšet evangelium je mnohem užitečnější, než slyšet tisíceré zprávy o mordech, terorech a tunelování, jak je chrlí masové sdělovací prostředky. Kostel je místem, kde se setkáváme s Kristem Pánem v jeho svátostech. A toto setkání je mnohem užitečnější, než potkávání davů lidí, které nás spíše ohrožují než chrání. Kostel je místem, kde si znovu a znovu uvědomujeme smysl své existence, smysl událostí, které nás potkávají.
Přátelé Boží, my dobře víme, k čemu nám jsou naše chrámy. Máme důvod se radovat a Bohu za ně děkovat. Náš život má hluboký smysl a velikou cenu. Jsme pozváni, abychom pracovali na Boží vinici a šířili kolem sebe Boží království pokoje. Žijeme teď kolem svého chrámu a jednou – až přijde náš čas – budeme přebývat v Boží lásce a dokonalé radosti v životě věčném! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
