Svátek Uvedení Páně do chrámu – „Hromnice“
Buďte i vy světlem světa!
Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Dnešní překrásný mariánský svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově nazývaný „Hromnice“, nám skýtá dvě skutečnosti. Předně je to vzpomínka na Vánoce, je to symbolické zakončení „okruhu vánočního“ – jakýsi dozvuk Vánoc. Je to vzpomínka, jak Panna Maria přinesla Ježíše do chrámu jeruzalémského. To si připomeneme nejprve. Ale dnešní svátek je také velikým úkolem pro každého z nás: Máme být světlem světa. A tak si chceme uvědomit, že tím světlem máme skutečně být, ozařovat, zahřívat a vzbuzovat nový život.
Moji milí, Panna Maria měla čtyřicet dní dítko Ježíše jen sama pro sebe. A teď přišla s Josefem východní bránou do chrámu jeruzalémského, aby splnila předpis Mojžíšova zákona. Přichází kněz a vede maminky v řadě do chrámu. Tam vztahuje nad dětmi ruce a ohlašuje: Každý prvorozený chlapec je zasvěcen Hospodinu. Vzpomíná, jak v Egyptě pohanští prvorození chlapci zahynuli, avšak chlapci vyvoleného národa izraelského byli zachráněni, a teď mají za to poděkovat. Josef odevzdal dvě holoubátka a do chrámové pokladnice jako každý jiný vpustil pět šekelů stříbra.
Bratři a sestry, obřad v jeruzalémském chrámě skončil a ženy se rozcházejí. Jako poslední vyšla Panna Maria. A před ní stojí starý muž. Vlasy má bílé jako sníh a vztahuje k ní své třesoucí ruce. Matka Boží věděla, že v tuto chvíli natahuje ke Kristu Pánu celý svět své ruce. Celý svět očekává vykoupení. Maria podala velebnému starci své dítě. A stařičký Simeon nejprve pohleděl k nebi a děkoval Hospodinu za to, že tolik roků čekal a ne nadarmo. A potom pohlédl na dítě a pronesl prorocká slova: Bože, teď už můžu umřít. Viděl jsem Spasitele. On bude světlem pro celý svět a přinese slávu pro svůj národ. A přistoupila čtyřiaosmdesátiletá stařenka, prorokyně Anna, dcera Fanuelova. Také chválila Hospodina. A Panně Marii se zdálo, že tam stojí dva, kteří byli vyhnáni z ráje – Adam a Eva. Stojí tam a děkují za to, že záchrana přichází. Děkují za to, že už je tady Panna s Dítětem a potře hlavu hada pekelného.
Moji drazí, nyní se stařičký Simeon obrátil k Panně Marii. Copak jí asi chce říct? Simeon předpověděl: Toto tvé dítě jedni přijmou a bude k jejich povznesení. Ale proti tomu dítěti se druzí postaví – ke své vlastní zkáze. A ty to všechno budeš pozorovat a prožívat, a do tvé vlastní duše se zaryje meč. — Maria to ví. Druzí se budou radovat, a ona – Sedmibolestná – bude plakat. Druhým přijde vykoupení, a jí – Sedmibolestné – přijde při tom bolest. Druzí budou mít pokoj a ona – Sedmibolestná – bude probodena mečem. Ano, Matka Boží Sedmibolestná bude stát pod křížem svého Syna, nebude moci podat svému Synu ani hlt vody, když bude volat „Žízním“! Ona bude stát pod jeho křížem a nebude moci zadržet kopí, kterým otevřou Kristu Pánu jeho Božské Srdce. Ale v tu chvíli budou probodena srdce obě dvě. Jedno kopím a to druhé, Neposkvrněné srdce Panny Marie, mečem bolesti.
Bratři a sestry, a tak odcházeli z jeruzalémského chrámu a kráčeli kolem Herodova paláce. Ten bude první, který vezme dýku, aby Krista Pána probodl. A Maria bude zase v noci běhat – tak jako o Štědrém dnu. Herodes bude první, ale ne jediný. Proti Kristu se pozvedne jeho vlastní národ. Proti němu se nakonec pozvedne svět. Ale jeho kříž vítězně zazáří na nebi, až bude přicházet ve své slávě. — Ano, dnešní svátek je poslední vzpomínka na Vánoce, ale také už první předzvěst Velikonoc. Prvorození synové v Egyptě byli zabiti o Veliké noci. A toto dítě se na své velikonoce už připravuje. To je událost dnešního dne v životě Panny Marie.
Moji milí, dnešní svátek je také úkolem pro každého z nás. Kristus Pán je Světlo světa a nám všem ukládá – buďte i vy světlem světa! Ano, naším posláním je světlo Kristovo šířit. Dnešní překrásný svátek světla by každého z nás měl naplnit novou radostí, ale také velkým posláním: Buďme světlem pro všechny lidi dobré vůle kolem nás. Vždyť lidé mohou tak snadno zbloudit ze správné cesty, která vede k věčnému cíli. Lidé mohou zbloudit nejen například v horách nebo v lese. Lidé mohou zbloudit i ve svém životě. Kéž najdou vždycky někoho, kdo jim ukáže směr. Ať vždycky najdou skrze nás světlo Kristovo!
Přátelé Boží, kéž je tedy Kristus Pán naším světlem. Kéž je Panna Maria naší hvězdou, jak se praví v jedné básni:
Maria, Matičko, ty jsi v mém hoři
tak jako hvězdička plavcům na moři.
Tak jak ta hvězdička svítí a těší
toho, kdo modlí se, i toho, kdo hřeší.
Buďme i my světlem světa a všichni ať se jednou sejdeme tam, kde bude svítit světlo věčné. Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.
