Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa (cykl A)
Manželé, děti a „dříve narození“
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa. Tento svátek je poměrně mladý – zavedl ho v roce 1921 Svatý otec Benedikt XV. pro celou Církev. Jakoby tento moudrý papež předvídal, že moderní doba bude rodině klást mnohé překážky. A dnes vidíme, jak velikou měl pravdu. Vidíme všude kolem sebe, jak je rodina ve své existenci ohrožena.
Moji milí, když jsem byl ještě mladým kaplanem v Písku, řekl mi jeden bodrý a rozšafný muž v „nejlepších letech“: Velebníčku, o manželství v kostele nemluvte, v tom vy nejste odborník. Ale já bych mluvit mohl. Já už jsem byl dvakrát ženatý a dvakrát jsem se rozvedl. A s tou ženou, co mám teď, jsem se raději oddat nenechal. – Pravda, takovými „bohatými“ zkušenostmi se kněz pochlubit nemůže. Ano, kněz žije v celibátu, ale přesto může manželům, dětem i „dříve narozeným“ poradit. A to je i nadpis dnešní promluvy – manželé, děti a „dříve narození“. Vždyť kněz přece nespadl z višně ani nevyšel v rozkaze velitele útvaru, ale vyrůstal v rodině, a tak něco o tom přece jenom ví.
Bratři a sestry, nejprve tedy manželé: Pro vzájemné soužití manželů je velice důležité, aby často zazněla slova uznání – dokázat toho druhého pochválit, ocenit. To, co se nepodaří, nad tím přimhouříme oči a to, co se povedlo, pochválíme. A vždycky je důležité, aby manželé měli dobrou vůli dohodnout se. Ano, klíčem k dohodě v rozepřích je dobrá vůle, ale musí být na obou stranách. A jestliže jsme křesťané, mějme dostatek síly něco nespravedlivého vytrpět.
Moji drazí, a jaký je poměr rodičů k dětem? Tady to začíná ještě dříve, než děťátko přijde na svět. A když se dítě narodí, je potřebí naučit je mluvit. Nejen mluvit s lidmi, ale také mluvit s Bohem. Tedy naučit dítě modlit se. Výchova má být taková, aby dítě nebylo zhýčkané. Jestliže si děcko všechno vynutí, vybrečí a vytrucuje, a rodiče mu všechno dají, pletou si na sebe bič. Výchova musí být vždycky jednotná.
Bratři a sestry, posuďte sami: je toto správná výchova? Maminka se modlí a tatínek kleje? Maminka jde do kostela a tatínek do hospody? To je rozpolcení. Jako dítko školou povinné jsem na vlastní kůži zažil, jak to bylo za bolševika úděsné, když jsem byl doma veden k Bohu a ve škole do nás hustili bezbožectví a marx-leninské „kraviny-kraviny-blbosti“! Dát dítěti křesťanskou výchovu je svatá povinnost rodičů. A jestliže křesťanští rodiče nevedou své děti k Bohu, dopouštějí se těžkého hříchu.
Moji milí, a konečně se můžeme ptát, jaké je v rodině místo „dříve narozených“. Především by mladí lidé nikdy neměli odsuzovat své staré rodiče, že mají nemoderní a zastaralé názory. Velký český průmyslník Tomáš Baťa řekl: „Když mně bylo dvacet let, myslel jsem si, že můj otec je největší hlupák pod sluncem. Když mi bylo třicet, říkal jsem si – on zas tak hloupý není. A ve čtyřiceti letech, když si s nějakým problémem nevím rady, ptám se, jak by to udělal můj táta.“
Bratři a sestry, dědeček či babička občas cítí, že už jsou v rodině zbyteční. Někdy jim to dokonce mladí řeknou do očí a natvrdo, což je mimochodem strašlivá nehoráznost a těžký hřích proti 4. přikázání! Je veliká škoda, když chce rodina ty své seniory odstrčit na vedlejší kolej. Připadá mi to asi tak, jako kdyby vzali sekeru a u stromu přesekali kořeny. Vždyť ti „dříve narození“ mají za sebou tu nejcennější školu, kterou ti mladší mít nemůžou, a kterou sebelepší univerzita nenahradí – mají za sebou školu života. Mají úžasné zkušenosti a mohou je mladé generaci předat. A i kdyby už nic dělat nemohli, mohou se za ty mladé modlit.
Přátelé Boží, bylo teď hodně předvánočního zpovídání. My kněží jsme měli největší radost, když ke zpovědi přišla celá rodina. Muž, žena a děti. Ty děti totiž vidí na vlastní oči, že jejich rodiče jsou věřící, že se mají doma rádi, a budou se snažit, aby podle vzoru Pána Ježíše ve svaté rodině nazaretské prospívaly moudrostí a milostí před Bohem i před lidmi. Pane Ježíši, svatá Maria a svatý Josefe – chraňte naše rodiny nyní, vždycky a na věky věků! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.