Svátek sv. Tomáše, apoštola
Pán můj a Bůh můj!
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek jednoho z Dvanácti, svatého apoštola Tomáše. Kdybychom chtěli vyhledat v evangeliích, kde se v nich píše o apoštolu Tomášovi, s podivem bychom zjistili, že u Matouše, Marka a Lukáše se jeho jméno uvádí pouze v seznamu apoštolů – jinak o něm žádnou zmínku nemáme. Zato evangelium podle sv. Jana hovoří o svatém Tomáši hned třikrát, a pokaždé velice zajímavě.
Moji milí, první zpráva je z doby, kdy se Pán Ježíš zdržoval daleko v Zajordání, protože židovská velerada na něj vydala zatykač. Tam byl Kristus Pán v bezpečí. Avšak najednou sdělil Pán Ježíš svým apoštolům, že zemřel jeho přítel Lazar v Betánii – nedaleko Jeruzaléma, a že za ním půjde. Všichni Krista Pána přemlouvali, aby tam nechodil. Vždyť mu tam hrozí zatčení a smrt. Nedávno ho tam chtěli kamenovat. Ale Ježíš trvá na svém rozhodnutí. Tu promluvil Tomáš: „Pojďme tam s ním i my, ať umřeme s ním!“ Je to krásný důkaz Tomášovy věrné lásky k svému Mistru a Pánu.
Bratři a sestry, druhá zpráva o Tomášovi vypravuje o události při Poslední večeři Páně. Kristus Pán těší své apoštoly, že jde, aby jim připravil místo v domě nebeského Otce. A končí slovy: „Cestu, kam jdu, znáte.“ Avšak Tomáš zvolal: „Pane, nevíme, kam jdeš – a jak bychom mohli znát cestu?“ Ostatní apoštolé asi nechápali slova Pána Ježíše o nic víc, než Tomáš, avšak mlčeli. Jediný Tomáš to vyslovil nahlas. To je důkaz Tomášovy upřímnosti. On se nestydí za to, že neví, kam jeho Mistr a Pán jde.
Moji drazí, ve třetí zprávě se Kristus Pán po svém Zmrtvýchvstání ukazuje apoštolům, avšak Tomáš při tom nebyl. Když mu to pak radostně vyprávějí, Tomáš prohlásí, že tomu neuvěří, dokud si na něj nesáhne. A když se za týden zjeví Pán Ježíš i jemu, Tomáš radostně volá: „Pán můj a Bůh můj!“ A to je důkaz Tomášovy znovu nalezené pevné víry ve svého Mistra a Pána. Ano, od té chvíle byla Tomášova víra neochvějná a vedla jej z místa na místo, z jedné země do druhé, aby svědčil o milovaném Pánu a Spasiteli.
Bratři a sestry, jako ostatní začal i svatý Tomáš působit v Jeruzalémě a v Palestině, pak odchází do dnešní Habeše. Potom se plavil do Persie mezi Parthy, Médy a Hyrkány v dnešním Iráku, Persii a Turkménii. Dále ho vede misijní cesta k Baktrům v dnešním Afghánistánu, po staré hedvábnické cestě do Číny a nakonec do Indie. Tam dodnes přetrvává křesťanská obec, která se nazývá Křesťané Tomášovi. Slavným poutním místem indických křesťanů je Maládžpúr, kde svatý Tomáš zakončil svou misijní cestu mučednickou smrtí.
Moji milí, svatý Tomáš mívá často přívlastek „nevěřící“. Jistě to není proto, že by byl ateistou v dnešním slova smyslu. Ve starověku neexistovali lidé, kteří by tak či onak nevěřili v Boha. Avšak svatý Tomáš byl člověk, který se jen velmi nesnadno zbavoval starých názorů. Rozhodně nebyl lehkověrný. Jeho velikost spočívá také v tom, že se nebál mít jiný názor než jeho ostatní spolubratři. Tomáš se rozhodoval ne podle toho, co kdo kde řekl, ale chce se sám osobně přesvědčit. V tomto ohledu se svatému Tomáši velice podobáme i my, lidé počátku třetího millenia. Nejistota a pochybnosti při hledání víry v Boha patří jako u Tomáše do vybavení dnešního člověka. Kéž bychom mohli jako svatý apoštol Tomáš dosíci tak pevné a neochvějné víry v našeho Pána Ježíše Krista!
Přátelé Boží, víra je veliký Boží dar. Kéž si tento dar, který jsme bez vlastní zásluhy dostali, dokážeme v sobě uchovat. A až jednou staneme Kristu Pánu, v něhož teď jenom věříme, tváří v tvář před soudnou stolicí Boží tam na věčnosti, kéž ho můžeme pozdravit tak, jako svatý apoštol Tomáš, když v něho znovu uvěřil: Ty jsi Pán můj a Bůh můj! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
