Svátek sv. Mláďátek betlémských, mučedníků
Položily život místo Krista
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Evangelium nám nevypráví jen radostné příběhy. Zobrazují svět v jeho kráse i v jeho brutalitě. A tak po líbezném svátku lásky – narození Božího Dítěte, následoval hned svátek mladého jáhna Štěpána, který padá za oběť lidské zlobě a nenávisti. A po svátku Miláčka Páně, svatého apoštola a evangelisty Jana, máme další připomínku nenávisti a zloby: dnes, ještě uprostřed vánočních světel a ozdob, umírají malé děti, malí človíčkové, mláďátka. Padají za oběť lidské zlobě a hlouposti.
Moji milí, dnešní svátek nám říká, že zcela prvními, kteří položili život za Krista, jsou právě ony betlémské děti, které nechal zabít král Herodes Veliký. Udělal to jen proto, aby měl jistotu, že jej nový král židovský nepřipraví o trůn. Tato mláďátka betlémská ovšem neobětovala svůj život vědomě a dobrovolně jako svědectví víry v Krista, ale byla zbavena života násilným a krutým způsobem místo Krista. Tyto malinké děti položily život místo Krista Pána.
Bratři a sestry, všechny city se v nás bouří, když myslíme na to, jaké následky mělo a může i nadále mít nezřízené dychtění po moci, a zoufalá snaha o udržení moci. Podobně se děje až do dnešní doby, kdy základní příčinou všech válek a všeho násilí je právě tato nezřízená snaha o majetek a moc.
Moji drazí, vraťme se však zpět do Betléma a jeho okolí. Když král Herodes neobdržel přesnou informaci, kde se dítko Ježíš nachází, uskutečnil svůj úmysl krutě důkladným způsobem: nechal povraždit všechny malé chlapečky až do věku dvou let. Je snad tohle čin hodný starostlivého panovníka svých poddaných? Ale i přes onu důmyslnou důkladnost nemůže žádná lidská chytrost nabourat Boží plány spásy. Ježíš však musí na svém těle už v tak útlém věku zakusit, co znamená emigrace. Další příklad toho, že mu kromě hříchu nebylo cizí nic z toho, co je lidské.
Bratři a sestry, život každého z nás je protkán malými i velkými dramaty. A při dnešním svátku svatých Mláďátek betlémských – mučedníků, máme velikou příležitost učit se, jak se těmto životním dramatům postavit a jak je unést. Neodbytně se nám klade otázka, proč kolem kolébky dítěte Ježíše bylo tolik lidské nenávisti a pronásledování? Ježíšek byl tenkrát také takovým nežádoucím dítětem, jako jsou nežádoucí i mnohé děti dnes. Také dnes se hledá, jak se jich zbavit, jak je zlikvidovat. Tenkrát na lidskou zlobu krále Heroda doplatila betlémská neviňátka, a Ježíšek unikl do bezpečí. Neunikl však na dlouho – později ho zbičovali, trním korunovali a nakonec ukřižovali.
Moji milí, je tohle všechno vůbec zapotřebí? Musí se takové hrůzy na světě pořád odehrávat? Proč je na světě tolik zla? Příliš mnoho palčivých otázek! Jenomže tohle palčivé PROČ nekřičí vzhůru jen o svátku Neviňátek. Také z Ježíšových úst slyšíme na kříži tutéž otázku: „Bože můj, Bože můj, PROČ jsi mne opustil?“ A nám nezbývá, než místo hledání otázek „proč“, se učit v pokoře posledním slovům Pána Ježíše na kříži: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ A to je to nejdůležitější pro každého z nás – učit se úplné, absolutní důvěře v Boha. Svěřit celý svůj život do rukou Boží Prozřetelnosti. A také milovat děti, mít je rád – to je také jedna z jistých a spolehlivých cest do Božího království.
Přátelé Boží, co říci na závěr? S nesmírnou úctou a pohnutím si připomínáme všechny ty malé betlémské děti, které prostřednictvím vlastní krve, prolité místo Krista, dospěly ke svatosti. A je víc než jisté, že právě tato Neviňátka byla jedněmi z prvních, se kterými se Ježíš ihned po své smrti osobně setkal, aby je pozval ke vstupu do věčné radosti. Tyto děti jsou pro nás příkladem toho, že lidský věk není rozhodujícím měřítkem dokonalosti. Kéž se tedy za nás přimlouvají, abychom i my došli do plného společenství s naším Pánem Ježíšem Kristem. Svatá Mláďátka betlémská, orodujte za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
