Svátek sv. Matěje, apoštola
Náhradník mezi apoštoly
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek svatého Matěje, apoštola. Matěj byl s Pánem Ježíšem od začátku. Věrně sedával a poslouchal. Občas pomohl, ale mezi dvanáct apoštolů ustanoven nebyl. Až teprve, když ze scény odchází Jidáš, nastoupil „náhradník“ Matěj. Tento muž dokázal trpělivě čekat. A ptejme se každý sám sebe: Dokážu také trpělivě čekat? Nemává se mnou netrpělivost a mrzutost, když hned něco není tak, jak bych chtěl?
Moji milí, ve Skutcích apoštolů se nám zachovala zpráva, jak to bylo při volbě náhradníka za Jidáše. Hlavní podmínkou bylo slyšet Krista Pána kázat a vidět Krista Pána po jeho Zmrtvýchvstání. To je důležitá kvalifikace svědka – apoštola. Ve čtení ze Skutků vystupují výrazně tři postavy: zrádce Jidáš, a dva kandidáti-náhradníci – Josef, kterému se říkalo Barsabáš, a Matěj.
Bratři a sestry, nejprve tedy Jidáš. Proč to udělal, jak mohl zradit svého Mistra a Pána? Zklamal se snad v něm? Čekal Mesiáše, bojovníka, jako ostatní Židé? Nebo byla jeho pánem obyčejná lakota a chtivost: jít tam, kde to víc „sype“? Jidáš je především prototyp zrádce. Dante Alighieri ve své Božské komedii umístil Jidáše v nejhlubším pekle. Ale Kristus Pán se modlil i za ty, co ho ukřižovali: „Otče, odpusť jim, vždyť oni nevědí, co činí!“ Platí tato slova i na Jidáše? To nevíme. Ale jedno víme jistě: že zradit víru, zradit Krista Pána, odpadnout od víry je ten nejhroznější a nejodpornější zločin, který nikdy nepřinese zisk a radost, ale může přinést věčnou smrt. Stát se zrádcem je to nejhorší, co může člověka potkat.
Moji drazí, podívejme se na druhou postavu: Josef, kterému se říkalo Barsabáš a příjmení měl Justus. Zajisté mnozí z vás vědí, co znamená jméno „Justus“. Je to latinské jméno, a česky znamená „Spravedlivý“. Oba dva, on i Matěj, chodili s Pánem Ježíšem. Na rozdíl od Jidáše nezradili. Proč byl zvolen obyčejný Matěj, a ne spravedlivý Josef Barsabáš? To zajisté nevíme. Můžeme si to jen domýšlet. Možná to byl ten případ, o kterém Kristus Pán řekl: „Ti už mají svou odměnu!“ Možná Barsabáš vystupoval se svou zbožností příliš okázale. Možná to bylo míněno jako pokárání tohoto učedníka, když Pán Ježíš řekl: „Pokud se modlíš, modli se ve skrytu; když konáš dobro, ať neví tvá levice, co činí tvá pravice.“ Spravedlivý Josef Barsabáš si zřejmě vybral svou odměnu v lidské chvále. Pán Ježíš ho za apoštola nechtěl.
Bratři a sestry, pro nás by z toho mělo plynout poučení: neusiluj přespříliš o lidskou pochvalu – ta nemá vůbec žádnou cenu. Ale špatný ten Josef Barsabáš určitě nebyl. Nikde nečteme, že by se byl urazil nebo že by byl odešel od apoštolů. V té době totiž byly všechny odpady pečlivě zaznamenány. Jména těch, kteří zklamali, jsou ve Skutcích výslovně uváděna, například Ananiáš se Safirou, kouzelník Šimon, kovář Alexander a jiní. Josef Barsabáš mezi těmi zápornými typy uveden není. Snad právě ta volba mu pomohla, aby byl skromnější a nedával svou spravedlnost tak na odiv.
Moji milí, a konečně tu máme Matěje. Stal se apoštolem – Kristovým svědkem. O Kristu Pánu vydával svědectví v Africe – v dnešní Nubii – mezi černochy. Svědčil v dnešní Habeši mezi lidojedy. Lidojedi ho nezabili. Ale zabili ho židovští krajané v Jeruzalémě, když se tam vrátil. Vyvlekli ho za město a ukamenovali ho. Vypravuje se, že šli zrovna kolem římští vojáci. Nemohli se dívat na krutost tohoto zabíjení. Jeden voják přiskočil a širočinou mu uťal hlavu, aby mu zkrátil trápení. Proto je atributem svatého Matěje sekera. Proto si ho tesaři zvolili za svého patrona.
Přátelé Boží, čemu se můžeme od svatého apoštola – náhradníka Matěje učit? Abychom pracovali věrně tam, kde právě jsme. Abychom se nikdy nelitovali, že jsme zastrčení někde v ústraní, a abychom se zbytečně nestarali o svou pozemskou slávu. Jak se říká: „světská sláva – polní tráva“. Sám Bůh nás povýší, a to až do svého království spravedlnosti, lásky a pokoje, kde už nebude pláč, ale kde budeme patřit na Krista tváří v tvář! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
