ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Čiperný mládenec Marek

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek autora druhého evangelia, svatého evangelisty Marka. Víme o něm, že doprovázel na misijních cestách svatého Petra i Pavla. Marek je považován za „vyná­lezce“ nového literárního druhu, který se nazývá evangelium. Jako jsou literární druhy básně, romány, životopisy, kroniky, povídky aj., tak Marek napsal spis, později nazvaný evangelium. Ačkoliv je tedy jeho evangelium v pořadí jako druhé v Novém zákoně, podle původu je prvním spisem to­hoto druhu, a Matouš i Lukáš mnoho čerpali právě z evangelia sv. Marka. Evangelium není kniha historická, ani to není životopis.

Moji milí, každý z evangelistů má svůj vlastní symbol: U sv. Ma­touše je to anděl, u sv. Lukáše býk, sv. Jan má orla a konečně svatý Marek má za symbol lva. Pán Ježíš v Markově evangeliu se skutečně podobá lvu. Ukazuje svou sílu, vyhání zlé duchy, uzdravuje nemocné a vítězí nad smrtí. To jsou hlavní témata evangelia podle sepsání Markova.

            Bratři a sestry, zdá se, že druhý evangelista měl dvě jména – totiž původní hebrejské Jan, a potom římské – Marcus, čili Marek. Byl synem jedné z jeruzalémských žen, které zbožně a odvážně následovaly Ježíše a potom hostily jeho první následovníky. V jejich domě se scházely první generace křesťanů a čiperný mládenec Marek byl při všem. Vraceli se tam z misijních cest apoštolé a vyprávěli – a Marek pozorně naslouchal. Všeo­becně se věří, že Marek ještě jako chlapec viděl, jak Ježíše zajali na hoře Olivetské, a že na dveře Markova domu zabušil svatý Petr v noci, když ho anděl vysvobodil z okovů.

            Moji drazí, mladý Marek sice neznal Vykupitele z přímého osob­ního kontaktu, ale dozvěděl se od sv. Petra vše, co Ježíš vykonal a řekl. Následoval Petra jako svého duchovního otce i do Říma, a tam pravidelně a pilně naslouchal jeho „katechezi“, čili učení prvního papeže. A právě v Římě a pro Římany napsal sv. Marek své evangelium. Nevíme, zda bylo napsáno ještě před smrtí sv. Petra anebo až po ní. Jisté však je, že ve slo­vech sv. Marka jasně cítíme bezprostřední ohlas slov svatého Petra. Mů­žeme říci, že svatý Marek byl nejvěrnějším tlumočníkem knížete apoštolů svatého Petra.

            Bratři a sestry, mezi lidmi už kolovala sbírka Ježíšových výroků, samozřejmě v ústním podání. Byla to sbírka o Ježíšových mocných činech, divech, o jeho sporech s představiteli židovského národa. Bylo to vyprá­vění o Ježíšových podobenstvích a také o Ježíšově umučení. A svatý Ma­rek tyto sbírky spojil a sepsal. Neměl v úmyslu napsat Ježíšův životopis v časové posloupnosti od narození. Sepsal – a tak pro nás zachránil, co se o Pánu Ježíši zachovalo. Nejprve o jeho působení v Galileji, potom o cestě do Jeruzaléma, a závěrem o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání. Markovo evangelium je křesťanská věrouka – je to učebnice víry v Krista Pána.

            Moji milí, jestliže evangelium bylo a dosud je největším zdrojem Markovy slávy, tradice naproti tomu tvrdí, že nejvíce ze všeho proslavila sv. Marka jeho mučednická smrt. Nestačilo evangelium jen napsat, bylo je třeba i hlásat a nakonec podepsat i vlastní krví. Marek nešířil evangelium jen v Římě, ale též v egyptské Alexandrii, kde založil první kostel a pod­stoupil mučednickou smrt. Skonal právě o velikonocích, kdy pohané slavili slavnost tamějších božstev. Vláčeli sv. Marka surově dlouhý kus cesty po zemi, takže na kamenech zůstaly stopy jeho krve. Ještě po smrti pohané chtěli hodit jeho mrtvé tělo do plamenů, ale Bůh to nedovolil. Náhle se strhl prudký uragán, pohané se rozutekli a liják uhasil oheň na hranici. Křesťané pak mohli jeho mrtvolu odnést a důstojně ji pochovat. Markův hrob v Alexandrii, vybudovaný z mramoru, byl předmětem úcty i za mo­hamedánského panství.

            Bratři a sestry, v devátém století dva benátští kupci tajně odnesli evangelistovy ostatky, aby neodpočívaly v zemi, kde vládli pohanští psi. Vypravuje se, že z obavy, aby mohamedáni u nich ostatky nenašli a nevzali jim je, kupci je schovali do čerstvě poraženého vepře, protože dobře věděli, že muslimové se vepřového ani nedotknou. A tak se nakonec ostatky sv. Marka dostaly po moři až do Benátek, kde byly uloženy do chrámu, který je až dodnes nejkrásnější perlou tohoto města – do dnešní katedrály sv. Marka na stejnojmenném náměstí. Jeho symbol – okřídlený lev s knihou mezi drápy – je až dodnes znakem města Benátek, které se proto nazývají též „městem svatého Marka“.

            Přátelé Boží, dílo svatého Marka, kniha jeho srdce – jeho svaté evan­gelium, zůstává a žije přes vzdálenost tisíciletí stále v srdcích všech křesťanů. Obnovujme stále v sobě úctu k evangeliu. Mějme na paměti, že evangelium, to je přítomný a k nám promlouvající Kristus Pán. A vpravdě „lví podíl“ na tom, že se dodnes můžeme dát uchvátit svatým evangeliem, má ten, který měl lva jako svůj symbol, a který jako první tento nový literární druh vytvořil. Svatý Marku, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.