ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Žila pro pravdu a pro lásku

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek svaté Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve. Kateřina se narodila roku 1347 v Sieně v Itálii jako předposlední z 24 dětí. Už jako šestiletá se zasvětila Ježíši Kristu. Později se stává členkou Třetího řádu sv. Dominika. Kateřina obracela svou svatostí hříšníky, usmiřovala lidi a velkou měrou přispěla k návratu papeže Řehoře XI. z Avignonu do Říma. Byla obdařena neviditel­nými stigmaty, čili ranami umučení Krista Pána. Zemřela 29. dubna 1380 v  pouhých 33 letech. Papež bl. Pavel VI. ji v roce 1970 pro­hlásil učitel­kou církve a papež sv. Jan Pavel II. Veliký ji dne 1. října 1999 prohlásil – spolu se sv. Brigitou Švédskou a se svatou Edithou Steinovou – za spolupat­ronku Evropy.

            Moji milí, papež sv. Jan XXIII. říkával: „Oběť bez mod­litby je pří­liš studená.“ Tato slova můžeme vztáhnout na dnešní světici. Kdyby žila pouze pro pravdu, byla by studenou světicí. Svatá Kateřina však žila pro pravdu a pro lásku, a proto je velice přitažlivou světicí pro kohokoliv v Církvi i mimo Církev. Tato panna si získává stejně tak malé i veliké. Má co říci i moudrým doktorům teologie, i když teologii nikdy ne­studovala. Ona teologii skutečně žila! Svatá Kateřina se nejen zdála být svatá, ale ona celou svou bytostí skutečně BYLA svatá.

            Bratři a sestry, Kateřina byla již od útlého dětství obdařena vyso­kým stupněm inteligence. Nejprve poznává Boha přirozenou cestou – ve světle lidského rozumu. Zcela se mu v mladém věku zasvětila, i když ne­vstoupila do kláštera. Zůstala venku, ve světě, pouze jako členka Třetího řádu sv. Dominika. Svatá Kateřina hledala pravdu, a přitom našla také jis­totu pravdy. Proto jednou rezolutně prohlásila: „Spíše byste obměkčili ká­men, než byste mě odvrátili od mého zasvěcení pravdě – od Ježíše Krista! Jediná jistota a  jediná pravda je pro mne Ježíš Kristus, který svým utrpe­ním otevřel pro nás bránu k slávě Nejsvětější Trojice.“

            Moji drazí, svatá Kateřina se zcela ponořila do této skutečnosti. Následovala Ježíše Krista, úplně se mu připodobnila a zcela se ukřižovala sobě i světu. Od pravdy přešla k lásce – k následování, neboť tak jako je Bůh Bohem svým věčným bytím a věčnou pravdou, tak je Bůh Bohem i věčnou láskou. Svým utrpením chtěla tato světice otevřít nebe – přístup k věčné lásce – mnoha nesmrtelným duším, tak jak to učinil Ježíš Kristus.

            Bratři a sestry, právě pro to je Kateřina nesmírně pokorná. Jen touto úžasnou pokorou si můžeme vysvětlit, že tato navenek velmi slabá dívka dokázala pohnout k převratným činům vladaře, kardinály – ba i sa­motného papeže! Přitom byla negramotná, číst a psát se naučila až později. Co však poznala jako pravdu, co poznala jako svatou vůli Boží, to doká­zala uvést v tajemství pokory a lásky do života. Příkladem vlastního života ukazuje a učí, jak máme milovat, odpouštět a napravovat viny. Dává se do služby těm, kteří její lásku odměňují zlobou a nenávistí.

            Moji milí, svatá Kateřina žila pro pravdu. Věděla, že Kristus Pán nic zlého neučinil, a přesto byl za svou dobrotu přibit na dřevo kříže. Toto poznání pravdy dokázala vždy uzavřít láskou. Pokud člověk pouze trpí a nemodlí se, jeho utrpení je bolestné. Pokud člověk pouze poznává, avšak z tohoto poznání nežije, je jeho poznání jako pupen, který se kvůli mrazu nemůže rozvinout v květ. Svatá Kateřina dokázala žít teologii v lásce a v duchu evangelia – a to je opravdová svatost. Kolika současným teologům toto zcela chybí! Kolik současných teologů by si z této „doktorky svaté Církve“ mělo vzít příklad!

            Bratři a sestry, svatá Kateřina byla též obdařena mystickými stavy. Poznala Boha i cestou mimořádného osvícení. Avšak nemilovala by Krista o nic méně, kdyby ho poznala jen jako Lásku přibitou na kříž, jako Ukřižovanou Lásku. K vrcholu lásky stačí naplno poznat Kristovo evan­gelium jako Pravdu, a Kristův kříž jako Lásku. Tyto dvě skutečnosti – evangelium a kříž – jí stačily k tomu, aby se pro ni život na této zemi stal pouze mostem, po kterém chtěla přejít k Bohu – k tomu, který JEST a který nás nekonečnou láskou MILUJE. Vždyť na mostě si přece nikdo nepostaví dům, ani na něm nezůstává zbytečně stát. A když si malé nero­zumné děti na mostě hrají, popoženeme je z mostu dál, pryč. A takovými byli pro sv. Kateřinu hříšníci. Nerozumným dětem Božím chtěla pomáhat, aby pro jejich nerozumnou hru na mostě nedošlo k havárii – ke smrti věčné! Ano, takto se svatá Kateřina snažila utišit Kristovu žízeň na kříži – Kristovu žízeň po spáse nesmrtelných duší. Vždyť i Matka Boží ve Fatimě naléhavě volá: „Zachraňujte duše, které jako hustý déšť padají do zatra­cení!“

            Přátelé Boží, svatá Kateřina Sienská byla prohlášena za učitelku svaté Církve. Je to vznešený titul: doctrix sanctae Ecclesiae. Pouze třem ženám přiznala Církev svatá tento titul: sv. Kateřině Sienské, sv. Terezii z Avily a sv. Terezii z Lisieux. A my se ptáme: čemu nás tato doktorka svaté Církve učí? Učí nás této nauce: Věřte jediné jistotě, kterou je Ježíš Kristus Spasitel. Milujte jedinou lásku, kterou je Ježíš Kristus Ukřižovaný – tak často křižovaný ve vašich duších. Objevte tuto Ukřižovanou Lásku! Mi­lujte Krista ve svých bližních! Žijte pro tuto pravdu! Žijte pro tuto lásku! Svatá Kateřino Sienská, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.