Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty
Učedník, kterého Ježíš miloval
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dva dny po slavnosti Narození Páně slavíme svátek apoštola Jana, evangelisty – toho učedníka, kterého Ježíš miloval. Co víme o životě Miláčka Páně? — Jan pocházel z osady Betsaida na severovýchodním břehu Genezaretského jezera. Jeho otec se jmenoval Zebedeus a matka Salome. Povoláním byl rybář. Dřív, než ho Ježíš povolal, byl učedníkem sv. Jana Křtitele. Mezi apoštoly měl v prvotní církvi v Jeruzalémě významné místo. Po odchodu z Jeruzaléma – po roce 50 – působil v Malé Asii, zvláště ve velikém a významném městě Efesu. Za císaře Domitiana – kolem roku 90 – byl pro víru v Krista vyhnán na ostrov Patmos v Egejském moři. Máme od něho 5 spisů: evangelium, tři listy a Apokalypsu. Zemřel kolem roku 100 v Efesu.
Moji milí, apoštol Jan je především apoštolem božství Ježíše Krista. Umělci nám trochu zkreslili podobu miláčka Páně. Na ikonách vidíme svatého Jana jako jemného, citového mladíčka, takřka s dívčím vzezřením. Avšak Janova spiritualita byla pevná až tvrdá, jeho víra odolává všem hromům a bleskům. Vždyť Jan byl rybářem jako jeho bratr Jakub. Dobře věděl, co je to zápas s rozbouřeným mořem. Dobře věděl, co je to zápas života! Velice dobře si zapamatoval první slova, která jemu a Ondřejovi řekl Pán Ježíš: „Pojďte za mnou a uvidíte!“
Bratři a sestry, svatý Jan skutečně šel a viděl. Dobře viděl, že jejich Mistr a Pán vede tvrdý, asketický život. Viděl, že Ježíš nemá střechu nad hlavou. Viděl, že Kristus Pán je spokojený s tím, co jim kdo dá. Viděl Pána Ježíše, jak přes den pracuje a v noci se modlí. Viděl, jak Ježíš rozdává lásku a sklízí nenávist, která ho požene až na kříž.
Moji drazí, podobně jako ostatní učedníci i apoštol Jan těžce chápal, že Ježíš nebuduje království pozemské moci, ale království lásky a pokoje. Kdyby mu byl hned porozuměl, jistě by spolu s bratrem Jakubem a svou matkou nežádal Pána o první „ministerská křesla“. Když se však Ježíš zeptal, zda s ním může také pít kalich jeho utrpení, Jan bez váhání vyznal: „Ano, tvůj kalich pít mohu!“
Bratři a sestry, svatý Jan tedy nebyl žádný snílek, žádný změkčilý člověk. A přece byl tím učedníkem, kterého Ježíš miloval. Při Poslední večeři spočinul na Kristově hrudi – na Srdci svého Mistra a Pána. Právě Miláček Páně pronikl nejhlouběji do tajemství Kristovy lásky. Ve společenství Panny Marie se ještě více zdokonalil v duchu jejího božského Syna. Od blahoslavené Panny se svatý Jan učil pronikat stále hlouběji do tajemství víry a lásky.
Moji milí, apoštol Jan pronikl do tajemství víry, že Ježíš Kristus je jednorozený Syn Boží. A pronikl do tajemství lásky, kterou máme projevovat zachováváním Božích přikázání. Svou radostnou zvěst začíná svatý Jan velkolepým pohledem na Věčné Slovo: „En arché én ho Logos, kai ho Logos én prós ton Theon, kai Theos én ho Logos.“ – což přeloženo jest: „NA POČÁTKU BYLO SLOVO, A TO SLOVO BYLO U BOHA, A BŮH BYLO TO SLOVO.“ A když začíná svatý Jan psát své listy, představuje nám Krista Pána jako Slovo života, které bylo od počátku, které on viděl, kterého se dotýkal, ba dokonce na jehož Božském Srdci odpočíval.
Bratři a sestry, nejkrásnější však je, když svatý Jan hlásá Ježíšovu lásku: „Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. Milujme se navzájem, neboť láska je z Boha. Kdo nemiluje, ten nepoznal Boha!“ A do našich srdcí vyrývá Miláček Páně tvrdou pravdu: „Neříkejte, že Bůh není, neříkejte, že ho nevidíte a že ho nikdo neviděl. Když se milujeme navzájem, Bůh je v nás! Svého bratra vidíš, nuže – miluj ho! Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?“
Moji drazí, když svatý Jan opustil Jeruzalém, žil v Malé Asii v Efesu. Musel velmi mnoho vytrpět pro Ježíšovo jméno. Ale Pán mu dal příslib, že zemře přirozenou smrtí. Proto bičování, vařící olej, vyhnanství mu způsobilo utrpení, ale nikoliv smrt. Svatý Jan byl poslední z apoštolů, který opustil tento svět. Na konci života chtěl už jen opakovat stále stejný refrén: „Synáčkové, milujte se navzájem!“ Když se ho věřící ptali, proč to stále opakuje, odpověděl jim: „Protože je to přikázání Krista Pána!“
Přátelé Boží, prosme Pána, aby nás – tak jako svého Miláčka svatého Jana – odevzdal a svěřil své Matce Marii. Pane, prosíme tě, dej, ať je Tvoje přesvatá Matka Maria též i naší Matkou. Budeme se snažit, abychom byli věrnými dětmi Božími a dětmi Panny Marie. A potom můžeme pevně věřit a nikdy nezapochybujeme o tom, že v hodině naší smrti nás Kristus Pán přivine na své Nejsvětější Srdce. Svatý Jene, Miláčku Páně, oroduj za nás! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.
