Svátek Povýšení svatého Kříže
Vezmi kříž a následuj Krista
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní svátek Povýšení svatého Kříže nás vede k tomu, abychom se s novou pozorností podívali na toto hlavní znamení křesťanské víry. Abychom si znovu uvědomili, že na kříži zemřel Syn Boží, abychom my, děti lidské, mohli žít.
Moji milí, podívat se na kříž je velice snadné. Vždyť naši zbožní předkové nám zanechali mnoho křížů všude, kam jenom pohlédneme: železné kříže na věžích kostelů, žulové kříže na rozcestích silnic, mramorové kříže na hřbitovech, dřevěné kříže na stěnách našich domácností, stříbrné a zlacené kříže jako přívěšek na krku. Kam se podíváš, zahlédneš nějaký kříž.
Bratři a sestry, jenomže právě v tom je naše potíž. Čeho je moc, to přestaneme vidět a vnímat. Vzniká nebezpečí, že to ztratí původní význam a stane se kýčem nebo pouhou ozdobou. Vždyť kdejaký „mafián“ má v autě pověšený růženec s křížkem! Nám hrozí především nepoužívání kříže než jeho zneužívání. Nám je toto znamení tak zevšednělé, že se nad tím už nezamýšlíme. A mělo by nás přece při každém pohledu na kříž napadnout, že na kříži vykrvácel Boží Syn, abychom my mohli žít. Mělo by nás napadnout, že na kříži přestalo být lidské trápení nesmyslné a bezúčelné. Mělo by nás napadnout, že Kristův kříž máme po celý život následovat.
Moji drazí, následovat Kristův kříž denně v osobním životě, to je náš úkol. Ale co se tím vlastně myslí? Máme snad vyhledávat kříže, máme vyhledávat trápení? To určitě ne. Ani Pán Ježíš to nedělal, kříž mu byl vnucen. My neuctíváme svatý kříž jako nástroj mučení a usmrcení, ale jako nástroj vítězství nad smrtí, jako znamení života za smrtí. Světlo Kristova kříže – to je jas Zmrtvýchvstalého, to je vítězná záře velikonočního jitra!
Bratři a sestry, následování Kristova kříže znamená, jak nás učí i dnešní čtení ze svatých Písem, pohlédnout na kříž s vírou, když na nás dolehnou kříže každodenního života. Následování Kristova kříže znamená spojit své denní kříže s křížem Kristovým a nést je v síle Kristově. Na golgotské skále našeho světa stojí Kristův kříž už po všechny časy. Jeho paprsky odpouštějí vinu a obdarovávají životem toho, kdo na něj s vírou pohlédne.
Moji milí, na skále, kde zemřel Kristus Ježíš, však stály kříže tři. Jeden si musíme vybrat. Na prostředním umíral nevinný Syn Boží – to byl kříž obětavé lásky. Tento kříž si vzít nemůžeme, protože my nejsme bez viny. Na levém kříži umíral zatvrzelý zločinec – to byl kříž zavržení. Tento kříž si vzít nesmíme, protože vede do plamenů pekelných. Zbývá nám kříž po pravici Krista Pána. Na něm umíral zločinec kající – to byl kříž lítosti a pokání. A toto je kříž pro nás. Tento kříž si vzít musíme, protože jedinou cestou následování Krista je cesta upřímné lítosti, kajícnosti a přiznání si svých hříchů. A potom také uslyšíme tu radostnou větu: „Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji!“
Bratři a sestry, od smrti Božího Syna přijala Církev svatá znamení kříže jako projev víry v Syna Božího. Není úkonu, není vysluhování svátostí, aby to Církev neprovázela znamením svatého kříže. Po smrti Krista Pána na kříži se toto „dřevo potupy“ stalo znamením rozlišování: Patřím Kristu anebo mu nepatřím? Pokud Kristu patřím, tehdy musím i já celým svým životem oslavit jeho kříž. V mém bytě bude kříž na čelném místě. Když budu dělat znamení kříže, vždy to bude důstojné a vědomé vyznání vřelého díku za Kristovu lásku. Bez znamení kříže nenastoupím na žádnou cestu, bez znamení kříže nezačnu žádnou práci, bez znamení kříže si neukrojím chléb, bez znamení kříže večer neulehnu na svoje lůžko.
Moji drazí, první křesťané se znamením kříže rozlišovali od pohanů. Stovky mučedníků kráčelo s křížem na popraviště. Vězni si toto znamení vyrývali do stěn žalářů. My – křesťané dnešní doby – schováváme kříž do skříní a nahrazujeme ho takzvanou bytovou architekturou, ovšemže bez kříže! Děkujme tedy dnes našemu Pánu za všechny mučedníky, kteří o jeho přesvatém kříži dokázali svědčit vlastním životem.
Přátelé Boží, víme, že jsou kříže viditelné, ale také skryté, tajemné. Sedmibolestná patřila k těm, kteří byli ukřižováni tajemně, mysticky. Pro utrpení Sedmibolestné Panny Marie prosme jejího Syna o milost pro každou trpící duši, aby vlastním utrpením na sobě dokázala oslavit Kristův svatý kříž. Ten, kdo z lásky trpí za sebe i za druhé, ten svým vlastním životem vyznává: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a dobrořečíme tobě, neboť skrze svůj svatý kříž svět jsi vykoupil! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
