Svátek Navštívení Panny Marie
Jsem služebnice Páně
Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Jak víme, Panna Maria řekla: „Jsem služebnice Páně, staniž se mi podle slova tvého!“ Toto je vyvrcholení dialogu nazaretské Panny s nebeským poslem, archandělem Gabrielem. A potom Maria pospíchá do judských hor navštívit svou příbuznou Alžbětu. Dobře si všimněme: s tím, co se jí přihodilo, se nejde svěřit velekněžím a učitelům zákona – a udělala dobře. Její stará teta má více víry, než vedoucí vrstvy vyvoleného národa. Když k ní Maria přišla, Alžběta potvrzuje, že to nebyla nějaká halucinace, co zažila, ale že k ní opravdu přišla matka Mesiáše.
Moji milí, a pak z úst Panny Marie zaznívá nejkrásnější píseň, kterou najdeme v evangeliu. Z úst blahoslavené Panny zaznívá chvalozpěv „Magnificat“ – velebí má duše Pána. Máme před sebou chvalozpěv Panny Marie, která o životě zatím ještě mnoho neví, protože stojí na počátku své životní cesty. Avšak nemůže mlčet, protože čím srdce překypuje, tím ústa oplývají. Proto zajásá a celou svou duší velebí Hospodina.
Bratři a sestry, v Mariině písni je něco zvláštního. Maria zpívá o něčem, co sama nezažila, jako by to byla skutečnost: Mocně zasáhl svým ramenem a rozptýlil ty, kdo smýšlejí pyšně. A přitom opravdová skutečnost vypadala docela jinak. Na trůnu římských císařů seděli pyšní vládci kteří řídili za pomocí svých legií osudy světa. Jak tedy může blahoslavená Panna takto volat do světa?
Moji drazí, avšak Maria si nezpívá v té překypující radosti ze zvěstování svou vlastní píseň, a už vůbec zde neshrnuje nějaké životní zkušenosti. Slova jejího chvalozpěvu jsou vzata ze Starého zákona, ponejvíce ze žalmů – těmito slovy víry vypovídá o budoucnosti. Jako by to už nastalo teď, tak jistě, jak jistý je Boží slib. Zvěstuje to, co ještě není vidět, jako hotovou skutečnost.
Bratři a sestry, pokud bych to řekl trochu básnicky, tak vlastně každý člověk „zpívá“ svou „životní píseň“. Každý z nás má určitou představu o vlastním životě. Jsou i úděsné písně nenávisti, zpívané dokonce celými národy, i soukromé písně sobectví, podobné slovům boháče z evangelia. Jen si vezměme, kolik hlasů nás přesvědčuje, abychom zpívali s nimi právě tu jejich písničku!
Moji milí, když to nyní vztáhneme na blahoslavenou Pannu, mohli bychom říci, že právě Maria by měla největší důvod, aby zpívala píseň strachu. Vždyť čekala dítě, které není Josefovo. V očích veřejnosti bude přestupnicí Zákona, jež by zasloužila ne-li ukamenování, pak určitě potupné vyhnání ze společnosti slušných lidí. Ale ona zpívá píseň docela nečekanou, bezmála nepřiměřenou své životní situaci. Maria zpívá píseň, kterou zpívali dávno a dávno před ní Boží svědkové. Zpívá o moci Boží a oslavuje Boží mocné rámě a jeho vítězství. Jen proto, že zpívá píseň o Boží budoucnosti, unese tíhu svého dnešku.
Bratři a sestry, a v tom je veliká víra Panny Marie. Vidí budoucnost nikoliv svýma očima, ale tak, jak ji vidí Bůh. Maria nežije ze zkušenosti, ale zároveň nežije z odhadů budoucnosti. Ona žije z víry. Jen proto může zpívat takovou píseň. Už na tím bychom se měli zamyslet my, kterým shromažďování zkušeností s lidmi často jen rozmnožuje zklamání. Blahoslavená Panna však nezpívá hřbitovní melodii, ale vítěznou hymnu o Božím milosrdenství, jež zůstává od pokolení do pokolení.
Přátelé Boží, tu píseň zpívá Maria pro nás. Všechny lidské písně, hity, evergreeny jednou umlknou. Ale Mariina píseň chvály, její Magnificat, bude znít lidstvu navěky. Zpívejme tedy s Marií a především žijme s Marií, abychom skrze Marii přišli k Pánu Ježíši! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.
