ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Zasnoubený s křížem

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes nás všechny naplňuje veliká radost. Slavíme totiž svátek člověka, který se neustále radoval ze všeho Božího stvoření. Slavíme svátek světce, pro něhož byla celá Boží příroda bratrem nebo sestrou. Slavíme svátek jednoho z nejkrásnějších, nejčistších a nejprůzračnějších lidí, jací kdy chodili po této zemi. Slavíme svátek světce, který se již v mládí zasnoubil s Paní Chudobou, a který se poté vydal na  cestu naprosto dokonalého následování Krista tak, jak nám ho zvěstuje evangelium. Ano, moji milí, dnes slavíme svátek „Chudáčka Božího“, našeho serafínského Otce svatého Františka z Assisi.

            Moji milí, kdo byl František z Assisi? Byl synem významného kupce v městě Assisi v Umbrii. Otec se jmenoval Pietro Bernardone a matka Domenica. Synovi dali jméno Francesco. Otec rozhodl, že France­sco bude kupcem jako on. Mladý František měl velmi příjemnou povahu. Měl rád společnost, miloval zábavy a byl přirozeně štědrý. Na takové zdravé přirozenosti mohl Bůh vystavět veliké dílo. Když jednou František vešel do kostelíka sv. Damiána – ani ne ze zvláštní zbožnosti, jako spíš z dobré nálady – uslyšel tajemný hlas: „Františku! Jdi a obnov můj dům, neboť vidíš, že se rozpadá!“

            Bratři a sestry, štědrý Francesco by neobešel žebráka, aby mu nedal nějakou almužnu, natož aby nechal nyní volat samotného Boha nadarmo. Rychle běžel domů, sebral otci ze skladu několik balíků sukna, vsedl na kůň a uháněl do města všechno prodat. Prodal koně i sukno a peníze zanesl knězi od sv. Damiána, aby opravil kostel.

            Moji drazí, jak vidíme, František bral Boží výzvu přesně tak, jak slyšel. Všemohoucí Pán však mínil skrze Františka opravit budovu svaté Církve – svoje mystické Tělo, které se začalo příliš odívat do světské pa­rády. Hmotařství a požitkářství se zakořenilo v jeho údech. František toto všechno měl zreformovat naprostou chudobou.

            Bratři a sestry, s pomocí milosti Boží pochopil syn kupce Bernar­dona plněji Boží požadavek, když přišel za ním rozzuřený otec. Za  čin, který spáchal Francesco proti jeho majetku, ho chtěl otec před biskupem vydědit. Ale František ho předběhl. Než se otec vzpamatoval, svlékl svůj svrchní šat a  odevzdal otci se slovy: „Až dosud jsem tě nazýval svým ot­cem. Ode dneška tímto jménem budu nazývat pouze Boha a z duše se k němu budu modlit Otče náš!“

            Moji milí, František se oblékl do pytloviny, přepásal se kusem pro­vazu a nastoupil cestu důvěry. Stanul před křížem a zvolal: „Nechť je ode mne daleko, abych se chlubil v něčem jiném, jako v kříži Pána našeho Ježíše Krista, v němž je svět ukřižován pro mne a já pro svět!“ Později přijal pouze jáhenské svěcení. Dokonalý život podle Kristova evangelia přivábil k  němu společníky a František napsal pro ně jednoduchá, ale vý­stižná pravidla, kde evangelní chudobu položil jako základ. A František, který se zasnoubil s Ukřižovaným, obdržel od něho později – dva roky před smrtí – dar stigmat, čili Spasitelových ran.

            Bratři a sestry, když se tak díváme na jeho život s odstupem času, musíme uznat, že svatý František dříve, než se zasnoubil s Paní Chudobou, zasnoubil se s křížem našeho Pána Ježíše Krista. Obrácený tváří ke Spa­siteli musel položit na kříž nejprve svoji vůli, a sám tuto vůli navždy přibil na  Kristův kříž láskou. Až potom, když byl obnažený z parády cti, až po­tom mohl vykonat slavnost zasnoubení s Paní Chudobou. Tomuto závazku zůstal věrný, neboť již více nesestoupil z kříže, na který ho poslala láska.

            Moji drazí, a co my? Co si odneseme z odkazu tohoto „Chudáčka Božího“ do každodenního života – ty, já, on, každý z nás? Především po­znatek, že všechno opravdu veliké se odehrává ukřižováním. Až potom, když je člověk takto připoután láskou ke kříži, až potom začíná opravdu vládnout. Pán Ježíš byl první, který nám to ukázal. On nám zjevil, že jeho trůnem a trůnem jeho následovníků je vyvýšený kříž. A dnes Boží žebrá­ček z Assisi vládne více jako tehdy vládl jeho otec nad zlatem a suknem, víc jako mohou vládnout všichni vladaři světa! Bratr František totiž vládne nad lidskými srdci. Kolik mladých mužů a  žen, nadšených jeho chudobou a ukřižováním s Kristem, se rozhoduje věčnými sliby ho následovat! Chu­doba byla už výsledkem jeho odumření, výsledkem ukřižování jeho marni­vých tužeb a ctižádosti. František dokázal rozhořet své srdce láskou k utr­pení, jímž chtěl vykupovat nesmrtelné duše.

            Bratři a sestry, může to však ještě oslovit nás, „moderní lidi“ na počátku 3. tisíciletí? Nejenže nás to oslovit může, ale v dnešní kritické době, kdy se lidstvo přestává řídit přirozeným zákonem Božím a jeho De­saterem přikázání, nás to oslovit prostě musí! Musíme umět přikázat vlastní vůli, aby se nasměrovala na jedinou hodnotu, kterou je kříž Ježíše Krista. Všechno ostatní je popel a marnost, jako když hoří balík slámy. Všechno ostatní je pouze mámení ducha, očí a srdce. Pokud svůj malý svět kolem sebe nasměrujeme na tuto Ukřižovanou Lásku, tehdy získáme nej­čistší radost i ze stvořených věcí.

            Moji milí, právě tehdy dokážeme i my zpívat hymnus na bratra Slunce, na sestru Vodu, i na sestru Smrt, jako to dokázal Boží zpěváček, sv.  František z Assisi. Je třeba jen dokázat stát dlouho pod křížem, jako to dokázala Sedmibolestná Panna Maria. Ona nám potom vyprosí dar nazí­rat ne tak na samotný kříž, ale na Ukřižovanou Lásku!

            Přátelé Boží, zakončíme – jak jinak – slovy svatého Františka ze závěru jeho „Chvalozpěvu stvoření“:

Čest Pánu v těch, kdo láskou hnout se dají,

by odpouštěli a snášeli zlé;

i v těch, kdo tiše nesou svízele;

Pán ověnčí je věncem slávy v ráji.

Cti Pána, sestro smrti nevyhnutná;

ó běda těm, kdo v těžkém hříchu mřou,

a blaze těm, kdo k Boží vůli lnou;

jich netkne se smrt věčná, přeukrutná.

Vy všichni Pánu k oslavě se sdružte

a sjednoťte se všichni ke stálé

a vroucí Pána svého pochvale

a s opravdovou pokorou mu služte.

            Náš serafínský Otče svatý Františku z Assisi, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.