ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Narozeniny Panny Marie

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Dnes sla­víme svátek Narození Panny Marie. Každé narození dítěte je vždycky ra­dostná událost. Liturgie dnešního svátku Narození Panny Marie nás také hned ve vstupní antifoně vybízí: „Radujme se z na­rození Panny Marie, neboť z ní vzešlo slunce spravedlnosti – Kristus, náš Bůh.“ Stalo se tak, když přišla „plnost času“.

            Moji milí, my se můžeme ptát: Co je to plnost času? To znamená, že lidstvo už dozrálo k lepšímu poznání Boha. Lidé pochopili, že Bůh je jen jeden – a odmítli polytheismus. Lidé pocítili, že Bůh je Stvo­řitelem všehomíra – a obdivovali ho. Lidé dozráli k tomu, že Bůh je také spraved­livým Soudcem – a báli se ho.

            Bratři a sestry, především však bylo načase, aby lidstvo uznalo i to, že Bůh je naším nebeským Otcem – a zamilovali si ho. A toto zjevení Boží lásky přichází po špičkách. Kdesi v neznámé zemi Kanaán se rodí malé děvčátko – MIRJAM. Rodiče už jsou postarší, a dívka Mi­rjam – Maria – je světlem jejich stáří. A tito milující rodiče – Jójákim a Channáh (neboli Jáchym a Anna) – dali své Mirjam pečlivou do­mácí výchovu. Dá­vají jí nejlepší vzdělání v chrámové škole v Jeru­zalémě. Pak ji chtějí dobře provdat, aby naplnila své poslání ženy tím nejvyšším – mateřstvím.

            Moji drazí, dívenka Maria, co se dnes narodila, je nejen světlem a ra­dostí svých rodičů, ale je světlem a radostí všech generací křes­ťanů. Už v křesťanském starověku napsal sv. Řehoř Nyssenský verše, které nám dodnes zobrazují krásu Panny Marie:

Jemně krásná. Žije v ústraní.

Plachostí i něhou podobá se lani.

Nenápadná. Skromně chová se.

Vděčně přijímá vše, co den jí přinese.

Starosti o příští chvíle nestlačují témě.

Je volná. Lehce jen dotýká se země.

Bohatství duše z očí se jí dívá.

Bohu vděk a lásku bytostí svou zpívá.

            I přes dálku staletí jsou tyto verše svědectvím o něžné lásce křes­ťanů prvních staletí k Panně Marii – o tom, jak líbeznou si ji představovali.

            Bratři a sestry, východní Otcové nazývají narození Panny Marie „Jitřenkou nového světa, který si Bůh přál od věčnosti.“ Než nám k to­muto novému světu byla otevřena cesta narozením Krista z Panny Marie, než Pán Ježíš přinesl výkupnou oběť za spásu světa, prožila Panna Maria skutečně těžký život víry. A to si málo­kdy uvědomíme, pokud dobře ne­známe život nazaretské rodiny a život Panny Marie.

            Moji milí, Svatý otec blahé paměti sv. Jan Pavel II. Veliký ve své mariánské enkykliké „Re­demptoris Mater“ píše, že v letech Ježíšova života, skrytého v nazaretském domku je také život Panny Marie „s Kristem skrytý v Bohu“ skrze víru. Matka se stýká s pravdou svého Syna jen ve víře a pře­devším s vírou. Ano, Maria je blahoslavená, protože uvěřila.

            Bratři a sestry, zkusme si představit, jak se odehrával skrytý život Páně a jeho přečisté Matky Marie doma v Nazaretě. Myslíte si, že Pán Je­žíš říkal své matce: „Víš, mami, já jsem Boží Syn, v nebi to vypadá tak a tak, stane se to a to?“ Ne, nesmíme se mylně domnívat, že Pán Ježíš vedl takové či podobné řeči. On žil jako každé obyčejné dítě a jako normální mladý člověk. A jeho Matka Maria zajisté věřila, ale prožívala zvláštní trýzeň srdce s temnou nocí víry. A právě ta víra, která vykrystalizovala v „temné noci“, přivedla Pannu Marii k vrcholu svatosti. V tom je její veli­kost a osobní zásluha. A zde je i cesta pro každého z nás.

            Moji drazí, můžeme říci, že díky Panně Marii se můžeme dvakrát „narodit“. Jako vyhnaní synové Evy se rodíme ke smrti, do starého světa. Ale díky Panně Marii, která nám dala Krista Vykupitele, se rodíme ve křtu svatém znovu jako milované děti Boží – rodíme se pro nový svět. A to se může zopakovat v našem životě i vícekrát, a sice tehdy, když těž­kým hříchem znovu umřeme. Pán Ježíš to potvrdil. Připomeňme si podo­benství o marnotratném synovi: Byl mrtev a zase žije – to znamená: znovu se na­rodil.

            Bratři a sestry, díky Panně Marii máme možnost znovu začínat, jdeme-li cestou víry. Bůh nám ve svém nekonečném milosrdenství dává šanci nového začátku. My nepotřebujeme věřit v reinkarnaci, abychom odčiňovali své předchozí životy. My jsme totiž po­znali veliké tajemství spásy. To je přece úžasná věc, nemyslíte? To je fan­tastický div milosti a lásky Boží!

Přátelé Boží, z Ježíšova podobenství víme, že hospodář při­chází najímat na svou vinici dělníky i třeba hodinu před koncem. A proto i ten, kdo bude v životě pracovat jen kratičkou dobu, může dostat stejnou věčnou odměnu. A my nesmíme závidět, protože Bůh je nekonečně dobro­tivý. A toto všechno nám umožnila Nejblahoslavenější Panna a Matka Boží Maria. Začátek celého Božího díla je v jejím narození. Ano, Maria, z tebe nám vzešlo Slunce věčné spásy, noc temná prchla září jeho světla, vzrůstaly ctnosti nadpozemské krásy, životem novým celá země vzkvetla. Požehnaný je plod života tvého – oroduj za nás vždy u Syna svého! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme. Amen.