ŠTĚDRÝ DEN - půlnoční mše svatá (cykl A)
Radostné Vánoce všem!
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Srdečně vás všechny zdravím a vítám vás k štědrovečerní slavnosti naší farní rodiny. Vás, kteří jste vstali od tepla rodinného stolu. Zdravím vás osamělé, kteří máte dnes večer za společníky jen vzpomínky. Zdravím vás, kteří jste v uplynulých letech života ztratili víru v Boha. Vítám i vás, kteří jste ztratili důvěru v dobrotu lidí. Vítám vás všechny, protože vám všem mohu oznámit radostnou – fantasticky radostnou – zprávu: Bratři a sestry, ukázala se Boží dobrota všem lidem. Narodil se na svět Vykupitel, aby nás zachránil!
Moji milí, opravdu vás všechny srdečně vítám a ze srdce přeji všem radostné vánoce. Opět po roce můžeme prožívat onu překrásnou atmosféru velikých svátků nejen nás křesťanů, ale můžeme říci, že celého lidstva. Vánoce vstupují do našeho života v mnoha podobách: jako svátky rodiny, dárků, svátky štědrosti, bohatého stolu, svátky sladkostí, ale také svátky radosti a pokoje. Pro pestré složení lidské společnosti mají různý význam.
Bratři a sestry, je ovšem smutné a bolestné, že mnozí dnes už nevědí, co je vlastně podstatou tajemství Vánoc. Kde je zdroj té obrovské síly, která dovede navodit v celém lidstvu pocit zvláštní radosti. Která dovede přinutit lidi k laskavějšímu chování, vytváří v rodinách i ve společnosti atmosféru radosti a pokoje.
Moji drazí, rád bych vás dnes vzal za ruku a zavedl vás na to pravé místo Vánoc. I když s nadšením budeme zpívat koledy, i když s pohnutím v srdci budeme obdarovávat své drahé, i když budeme s touhou očekávat splnění svých vánočních přání, nemusí se v našem životě naplnit to, co nám Vánoce skutečně mohou dát.
Bratři a sestry, v předvánoční době si lidé posílají vzájemně pozdravy a na lístcích jsou přání toho nejlepšího. Je zde však veliké ALE – naše lidská přání totiž často zůstávají planá a neschopná proměnit úděly těch lidí, kteří jsou sevřeni bolestmi a starostmi. Nepostačí jim ani naše vánoční dary, ani kdybychom se na ně lidsky sebemileji usmívali.
Moji milí, aby se Vánoce pro nás všechny staly tím, čím mají být, musí lidé otevřít svá srdce nejen pro pozdravy bližních, nejen pro jejich dárky, ale především musí lidé otevřít svá srdce pro ten jedinečný pozdrav z NEBE. Tak to učinili pastýři, když vyslechli tento pozdrav z úst anděla a šli na místo, které jim označil. Celý jejich život byl v okamžiku proměněn, když ve víře přijali evangelium tohoto pozdravu. A když podle něho začali jednat.
Bratři a sestry, chtěl bych vás dnes všechny vzít za ruku a zavést vás na toto místo a vyzvat vás: Zmlkněte před mlčícím Bohem. Ano, Bůh mlčí, ovšem to neznamená, že se o nás nezajímá. Vánoce prolomily jeho mlčení a on k nám promlouvá v malém chudém Dítěti. On – Bůh – se stává člověkem, abychom my – lidé – k němu měli blízko. Zkuste zavřít oči a snažte se uvidět jiné světlo, které s Dítětem Ježíšem do našeho světa přichází. Otevřete svá srdce a přijměte nebeský pozdrav, přijměte tento dárek Boha nám lidem. A pak vás mohu ujistit, že vám Vánoce přinesou prožitek velikého štěstí a radosti, která neskončí pár hodin po Štědrém dnu.
Moji drazí, jsou lidé, kteří moc víry nemají, a tito lidé se snaží vánoční příběh postavit jako nějakou krásnou kytici do vázy často svého prázdného pokoje – do svého prázdného života. Rádi by ji přesadili i s barevným květináčem do života svých dětí. Ale je to pro mnohé jen vnější rituál, který ztratil jádro pravdy. Kdyby rodiče svým dětem, přátelé svým známým, sousedé svým sousedům, mladí svým kamarádům – kdyby jim dokázali s čistou prostotou předat tu radostnou zprávu, ten pozdrav z nebe, své přesvědčení, že věřím v narození Božího Syna mezi nás jako člověka – pak by se život mnohých lidí naplnil opravdovým štěstím a radostí.
Bratři a sestry, zkusme tedy popřát lidem nejen šťastné a veselé Vánoce, ale i přání, aby otevřeli svá srdce a spolu s námi uvěřili v radostný pozdrav z nebe. Jistě vám budou nesmírně vděční, když se jednou i jejich život promění. Věřte mi, že by bylo pro nás marné, kdyby se Ježíš třebas i tisíckrát narodil v Betlémě, ale kdyby se nenarodil v našem srdci. A tak se nyní obraťme k oltáři, na který bude za chvíli sestupovat náš Spasitel, a i my mu nabídněme svůj dar: svá srdce mu dejme za jesle a své domovy mu dejme za Betlém.
Přátelé Boží, krásně to vyjádřil básník Václav Renč, jehož slovy promluvu zakončíme:
Vstávají ze sna pastýři a diví se a žasnou.
A bez váhání zamíří, kde vidí hvězdu jasnou.
Nad holým chlévem z kamení, co hledí dolů k městu,
hoří tam Boží znamení a ukazuje cestu.
Svolává k chlévu ze všech stran i anděly i lidi.
A kdo má srdce dokořán, každý to světlo vidí.
A kdo má srdce dokořán, ten slyší z nebe zvony.
Sbíhá se, sbíhá, ze všech stran těch srdcí milióny.
A pokud časem bude čas, a srdce otevřená,
budou se sbíhat zas a zas – a padat na kolena
před Králem věků na jeslích – a zpívat s celým světem:
„Buď sláva Bohu v nebesích a pokoj Božím dětem!“
A m e n .
