ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Svátek všech svátků

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní neděli jakoby veliko­noční zvony zněly jásavěji, radostněji. A je tomu skutečně tak. I když ten zvuk je stále stejný, my jej vnímáme jinak, protože naše srdce je citlivě naladěné, svátečně prostřené pro přijímání všeho dobrého. A proto také jinak vnímáme a jinak prožíváme. A máme k tomu veliký důvod. Vždyť je dnes největší svátek – svátek všech svátků.

            Moji milí, a tak se dnes otevřeme síle velikonoční zvěsti a ne­chejme na sebe působit události Veliké noci. Když nasloucháme zprávám o vzkříšení, začneme vnímat, že onoho velikonočního jitra nastal velký roz­ruch. Začíná to Maří Magdalénou. Za tmy přišla ke hrobu – a aj, zjistila, že hrob je prázdný! A tak neváhá a okamžitě to běží říci apoštolům.

            Bratři a sestry, hned potom běží ke Kristovu hrobu dvě postavy – Petr a ten učedník, kterého Ježíš miloval, tedy Jan Evangelista. Oba vešli do prázdného hrobu. Oba viděli, že rouška byla pečlivě složena. To znamená, že se nejednalo o násilné vniknutí, ani o neu­ctivé odstranění mrtvého těla. Apoštol Jan, který měl srdce plné lásky ke Kristu, spatřil vše a uvěřil, že Pán žije.

            Moji drazí, a tak to pokračovalo dál a dál. Přichází na řadu setkání se Zmrtvýchvstalým. Všechno se dalo do úžasného pohybu. Ten pohyb směřuje k jednomu nejdůležitějšímu: Nejde o prázdný hrob. Svědectví prázdného hrobu by bylo přece jen málo. A navíc se může vykládat dvojím způsobem, jak je tomu vlastně až dodnes: Buď Ježíš vstal skutečně z mrt­vých anebo jeho tělo mohl někdo uklidit. Hrob prostě byl prázdný. To všechno je jen první stupeň k poznání veliké pravdy.

            Bratři a sestry, to, co je hlavní a pod­statné, je svědectví o Zmrtvýchvstalém Kristu. Svědectví těch, kteří ho viděli a mohli se ho dokonce i dotknout. A toto svědectví má pro nás nesmírnou cenu. Hovoří o tom, že pro Boha nic nekončí. Tam, kde lidsky dojedeme „na doraz“, tam, kde v tunelu je před námi uzavřená cesta, kde stojí skála a už to nejde dál – tam se v Boží moci otevírá nová nekonečná cesta.

            Moji milí, a to je to největší, co nám křesťanství přináší: Síla na­děje, která svým jasem prozařuje úplně všechno. Ovšem podstatné je, jaký je dopad této skutečnosti do našeho každodenního života. A ten dopad je vskutku obrovský, nepředstavitelný! Víme, že v životě lidském jsou naše možnosti ve všem omezené. Jsme lidé slabí a hříšní, občas můžeme propadnout i beznaději či zoufalství. A všichni nakonec zemřeme.

            Bratři a sestry, Kristovo Zmrtvýchvstání nám však otevřelo novou možnost. Smrt už neznamená krach lidského života. Smrt nyní znamená přechod k novému, neskonale šťastnému, překrásnému životu. Díky Kristovu vítězství nad smrtí je tento přechod k novému životu pro každého z nás otevřený. I kdyby člověk byl sebevětší hříšník, může vždy znovu a znovu slyšet: Neboj se! Jen důvěřuj! Už nemusíš propadat zoufalství a bez­naději!

            Moji drazí, proto my, křesťané, když slavíme svátek všech svátků, když se radujeme ze slavného Kristova zmrtvýchvstání, oslavujeme i svůj vlastní NOVÝ ŽIVOT. Je to něco, do čeho jsme byli Bohem vtaženi, co se nám stalo tím nejskvělejším dědictvím. Buď za to Bohu chvála, dík a čest. Ať naše srdce tímto zpěvem nikdy nepřestane znít!

             Přátelé Boží, a tak nám všem přeji velikonoční radost z hlubšího uvěření v Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého. Přeji nám všem jásavou velikonoční radost: CHRISTUS SURREXIT VERE! ALLELUIA! — KRISTUS VPRAVDĚ Z MRTVÝCH VSTAL! HALELU JAHVE! CHVALME PÁNA – ALELUJA! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.