ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Dar z lásky

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost Těla a Krve Páně. Víme, že svatá Církev nás učí, že Kristus Pán je mezi námi přítomen různým způsobem: ve slově evangelia, v osobě kněze, který nám káže Krista a také ve společenství věřících. Dnešní svátek Božího Těla je oslavou té nejdůležitější přítomnosti Krista Pána mezi námi. Je to přítom­nost opravdová, skutečná a podstatná. Dnes oslavujeme Krista Pána pří­tomného ve Velebné svátosti.

            Moji milí, jistě každý z vás ví, co je to monstrance. Mons­trance je schránka, v níž se ukazuje Velebná svátost. Je pozlacená a mívá podobu srdce. Kolem tohoto zlatého srdce září věnec z drahokamů a zlacených paprsků. V monstranci – v tomto zlatém srdci – je přítomen Pán Ježíš, obklopen drahokamy. Takto jej dnes uvidíte, až po mši svaté vysta­víme monstranci na oltář, a pak se mu budeme v adoraci klanět.

            Bratři a sestry, možná si řeknete, že je to škoda, že takto uvidíme Pána Ježíše jen jedenkrát za rok – jenom na slavnost Božího Těla. Ale já se vás ptám: Mohl by se Pán Ježíš ukazovat v našich ulicích ve zlatém srdci, obklopen zářivými drahokamy, každý den? A ne jenom jednou za rok – na Boží Tělo? Co myslíte? Je to možné? Vždyť přece slavnost Božího Těla nemůžeme slavit denně!

            Moji drazí, a já vám na to odpovím: Je to možné. Pána Ježíše mů­žeme ukazovat tomuto světu ve zlatém srdci MY VŠICHNI! Ukazujme Pána Ježíše každý ve svém zlatém srdci, v záři a v paprscích laskavého úsměvu. Když dokážeme všichni mít zlaté srdce, když dokážeme zářit las­kavým úsměvem, uvidí tento svět v každém z nás živého Pána Ježíše. A tak nabídněme dnes všichni Pánu Ježíši svá čistá a hořící srdce za mon­s­tranci. Nabídněme dnes Pánu Ježíši sami sebe za jeho nositele. Pane Je­žíši, prosíme tě, dej, ať na nás uvidí tento svět tvou dobrotu, vlídnost a neko­nečnou lásku, kterou nás všechny miluješ.

            Bratři a sestry, na Zelený čtvrtek při Poslední večeři ustanovil Kris­tus Pán Nejsvětější Eucharistii. Avšak zamysleli jsme se už někdy, za ja­kých okolností nám tento největší dar z lásky byl Kristem Pánem dán? Domysleli jsme, jak bychom se cítili my na místě Ježíše Krista v situaci toho večera? Celý národ – až na několik jednotlivců – ho už odmítl, ne­přijal ho. A u společného stolu s ním sedělo dvanáct nejbližších, kterým se nejvíce věnoval. Avšak jeden z nich je zrádce, druhý se bude za chvíli zba­běle zapřísahat, že s ním nechce nic mít, ostatní až na Jana se rozutečou.

            Moji milí, nyní si položme každý z nás ruku na srdce: Co bys v takové společnosti dělal ty, já, jeden každý z nás? Co bychom byli ochotni pro ně udělat my? Vidíte – Pán Ježíš chce zůstat s nimi dál. Znovu a znovu chce nabízet svou lásku. Znovu a znovu se chce nabídnout kaž­dému člověku, co jich kde žije a bude žít na tomto světě. Také nám, i zde, i dnes se nabízí: Zradíš mne? Odmítneš mne? Utečeš ode mne? Anebo mne přijmeš do svého srdce? Já budu jen tam s vámi, kde bude s vámi a ve vás moje láska, kde se ve jménu mém budete mít rádi.

            Bratři a sestry, můžeme říci, že když přijímáme Velebnou svátost, sami se stáváme Tělem Kristovým. Je to pravda tajemná, ale sku­tečná. Jsme Tělem Kristovým. Každou společně slavenou mší svatou, kaž­dým gestem lásky se stáváme více Tělem Kristovým – svatým lidem Bo­žím. Toto nelze pochopit, ale můžeme to prožít, zažít, procítit ve svém srdci.

            Přátelé Boží, na toto všechno dnes mysleme, až po mši svaté se zasvítí před námi ve zlaté monstranci bělostné Tělo Kristovo. Po­tom na­bídněme svá srdce jako celoživotní monstranci Tělu Pána Ježíše. Pojďme tedy vložit na obětní misku dar sebe sama, abychom i my byli dnes pro­měněni v Tělo Pána Ježíše. Chválená a velebená budiž bez ustání Nejsvě­tější svátost oltářní – od tohoto času až na věky věků. Amen.