SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ – BOŽÍ TĚLO (cykl A)
Svátek Boží dobroty a Boží moci
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost Těla a Krve Páně – Boží Tělo. Každý den církev slaví na mnoha místech světa mši svatou. Je to nejdůležitější tajemství, které nám zde Pán zanechal. Však si to pokaždé po proměňování připomínáme, když na provolání kněze „tajemství víry“ zvoláme: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!
Moji milí, liturgický rok nám nabízí dva svátky, kterými chceme vyjádřit svůj obdiv tomuto tajemství Boží lásky, kdy se nám Kristus vydává do krajnosti. A my máme v síle jeho pokrmu dojít do Božího království, ale také máme býti schopni naplnit největší přikázání, které nám Ježíš dal: milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás.
Bratři a sestry, první svátek Eucharistie slavíme na Zelený čtvrtek. S vděčností si připomínáme Poslední večeři, kterou náš Pán slavil se svými apoštoly a při níž tuto svátost lásky ustanovil. Poslední večeře Páně se uskutečňuje v tichosti večeřadla a i my si už při liturgii Zeleného čtvrtku připomínáme další kroky Ježíšovy vydanosti pro nás a pro naši spásu.
Moji drazí, druhý svátek Eucharistie slavíme dnes. Slavnost Božího Těla nám chce připomenout důležitý rozměr svátosti, kterou nazýváme Nejsvětější svátost Oltářní nebo Velebná svátost. Dnešní slavnost nám připomíná, že Kristus Pán nezůstává ve skrytosti, ale chce se zjevit všem. Ježíš je v tomto světě přítomen, přichází ke každému člověku a každý má možnost ho spatřit. Sice tajemným způsobem, ale je to stále ON SÁM!
Bratři a sestry, toto je právě tajemství víry. Svátek Těla a Krve Páně je svátek veliké Boží dobroty, ale zároveň i svátek veliké Boží moci. On – Bůh, Stvořitel všehomíra, je u nás všech hostem v podobě malého chleba.
Moji milí, dnešní slavnost Těla a Krve Páně je také svátek jednoty církve, protože všichni věříme a vyznáváme, že tento chléb je jeho Tělo vydané za život světa. Kristus chce vstoupit do tohoto světa každý den, což od nás ovšem vyžaduje, abychom se i my stali jakousi „monstrancí“, v níž je Kristus tajemným způsobem přítomen.
Přátelé Boží, Tělo našeho Pána Ježíše Krista přijímáme ve svatém přijímání, a pak vycházíme do světa za svými povinnostmi. Nejsme monstrancí pozlacenou, ale máme býti ozdobeni naší dobrotou a vytrvalostí v dobrém až do konce. Naše „monstrance“ má ukazovat a říkat: Bůh vás miluje a já vám to chci svým životem ukázat! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
