ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Byl jiný…

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost sva­tého Václava – knížete, vévody české země, hlavního pat­rona naší drahé vlasti. Málokdy se mezi vladaři najdou světci. Má­lokdo je vyzrálou osob­ností ve dvaceti letech. Málokterý křesťan má takový smysl pro službu Bohu a bližnímu, jako měl svatý Václav.

            Moji milí, možná jste někdy slyšeli názor různých badatelů o „holu­bičí“ povaze našich slovanských předků. Ale již první stránky našich dějin usvědčují tento názor z omylu, neboť jsou psány krva­vým písmem, po­znamenány krví našich mučedníků. Hned první světice z našeho lidu – svatá Ludmila – ze žárli­vosti a zášti své snachy Drahomiře byla uškrcena. A její vnuk, mla­dičký kníže, sjednotitel českých kmenů a zakladatel čes­kého státu, svatý Václav, byl zavražděn rukou vlastního bratra Boleslava a jeho pomocníků.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Co bylo příčinou? — Jakého zločinu se dopustil? — Komu ublížil? Svatý Václav se ničeho zlého nedo­pustil a nikomu neublížil. Příčinou bylo, že svatý Václav byl jiný… Nebyl jako ti druzí kolem něho – byl mnohem ušlechtilejší. Upřímně se snažil následovat Krista Pána a dosáhnout křesťanské dokonalosti. Ano, snažil se do­sáhnout svatosti. A právě proto byl svému dosud velice pohan­skému okolí ne­pohodlný.

            Moji drazí, můžeme si představit lepšího panovníka, bystřejšího státníka, pečlivějšího hospodáře, spravedlivějšího soudce, starostlivějšího otce všeho lidu a statečnějšího vojevůdce českého vojska nad mladého knížete Václava? Opevnil hranice České země a ujednal ze sousedy mír. Byl nazýván otcem chudých, těšitelem vdov a za­stáncem sirotků. Svou zemi pozvedl k takové hospodářské výši, že si mohl dovolit razit stříbrné denáry. – Ano, to všechno byl a vykonal náš svatý Václav!

            Bratři a sestry, co mu tedy mohli vladykové v čele s jeho bratrem Boleslavem vytýkat? Jen to, že s nimi nemarnil čas divokými lovy, buj­nými pija­tikami a bezuzdným hýřením! Jen to, že byl na svou dobu vysoce vzdělán, zatímco oni, ti ubozí primitivové, neuměli číst ani psát. Jen to, že byl opravdovým křesťanem, zatímco oni nedovedli v sobě potlačit mrzké chtíče, pohanské neřesti a odporné zlozvyky. Jen to, že ze svých úspor podporoval služby Boží a k Boží chvále stavěl kostely.

            Moji milí, již přes tisíc let je tomu, co krev svatého Václava zkro­pila tvrdý úhor naší vlasti. Již přes tisíc let za nás prosí u trůnu Božího Be­ránka jako náš nejpřednější pří­mluvce, jenž nám září svým příkladem a káže k našemu povzbuzení: Bratři a sestry, majíce účast v utrpení Kristo­vých, radujte se, abyste se též mohli radovat, až se zjeví jeho sláva...

            Přátelé Boží, nikdo z nás nesmí trpět jako zločinec, totiž být viněn z něčeho nekalého: nesmí se o nás ří­kat, že jsme nepoctiví, lháři, falešní, klevetní, závistiví a lakomí, horší než druzí... Jestliže však trpíme za to, že jsme poctivými křesťany, že plníme své povinnosti, že se snažíme o doko­nalost v následování Krista a svatých, blaze nám, protože to je dobré zna­mení! A tak svatý Václav k nám dnes volá: Vzhůru srdce! Radujte se a plesejte, neboť vaše odplata hojná jestiť v nebesích! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.