ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Tři zlatá jablka

Znak českobudějovické diecéze s třemi zlatými jablky

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek svatého Mikuláše, biskupa – hlavního patrona naší českobudějovické diecéze. Co vlastně víme o tomto světci? Většinou pouze to, že v předvečer svého svátku prochází našimi ulicemi – většinou v doprovodu anděla a někdy také i čerta, navštěvuje naše příbytky a obdarovává děti různými dárečky – sladkostmi, hračkami, a někdy též naděluje uhlí a brambory. Ano, my známe především tuto mikulášskou tradici, ale o životě svatého Mikuláše toho příliš nevíme – jsme odkázáni na zbožné legendy.

            Moji milí, jisté je, že svatý Mikuláš není vybájená postava, ale že skutečně existoval. Narodil se údajně kolem roku 270 v pobřežním městě Patara v Malé Asii. Byl biskupem v maloasijské Myře. Je nesporné, že Mikuláš byl výjimečnou osobností. Zemřel někdy kolem roku 350 v Myře a jeho ostatky jsou uloženy v jihoitalském městě Bari. Patří mezi nejzná­mější světce v církvi.

            Bratři a sestry, křesťanská tradice zobrazuje svatého Mikuláše jako velebného starce s dlouhým bílým vousem, s mitrou na hlavě, jak v jedné ruce drží berlu a v druhé ruce knihu Evangelia a tři zlatá jablka. Také ve znaku naší diecéze najdeme tři zlatá jablka. Křesťanská tradice nám totiž chce představit svatého biskupa Mikuláše jako představitele života podle evangelia, který dobře pochopil nejvyšší nauku lásky, totiž milosrdenství. V horském kázání Kristus Pán zdůrazňuje: Buďte milosrdní, jako je milo­srdný váš nebeský Otec. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milo­srdenství.

            Moji drazí, v celém evangeliu na nás snad nejdojemněji působí právě milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Jak často slyšíme slova: bylo mu jich líto, protože měli hlad. Bylo mu líto naimské vdovy, proto jí vzkřísil syna. Dobrý pastýř položí za své ovce i život. Takto nám předsta­vují evangelisté Krista Pána.

            Bratři a sestry, a svatý Mikuláš byl jedním z těch, kteří vzali Kris­tovo evangelium doslova a do písmene. Již od mládí byl sirotkem, když mu oba rodiče zemřeli. Mikuláš po nich zdědil veliký majetek. V duchu Kristova evangelia se však nepokládal za majitele hmotných statků, ale jen za jejich správce. A podle toho s majetkem zacházel. Dával hojné almužny, pomáhal hladovým, oblékal nahé.

            Moji milí, nejvíce se o svatém Mikuláši vypráví následující příběh: V  jeho rodné Pataře žil jeden zchudlý šlechtic, který měl tři dcery. Trápil se, že nemá ani na věno svých dcer, aby se mohly provdat. A tak dokonce chtěl zaprodat své dcery kuplíři, aby si na věno vydělaly ve veřejném domě. Mikuláš, který měl tehdy jen nižší svěcení, se to dozvěděl. Tajně a v noci, aby o tom nikdo nevěděl, přišel pod okno šlechtice a vhodil mu mě­šec peněz na  věno nejstarší dcery. Toto zopakoval ještě dvakrát pro ostatní dcery. Šlechtic byl velmi překvapený. Viděl v tom vyšší zásah a začal pátrat po tajemném dárci. Objevil Mikuláše. Padl mu k nohám, děko­val mu a odprošoval Boha za svůj hříšný úmysl. Brzy se o tom dozvědělo celé město.

            Bratři a sestry, aby se Mikuláš vyhnul popularitě, odešel na pouť do  Palestiny, kde žil jako poustevník. Po čase uslyšel Boží volání, aby se vrátil zpět do vlasti. Cestou se zastavil v městě Myra v Malé Asii, kde se právě konal sněm biskupů. Radili se, koho vysvětit za nového biskupa pro myrskou diecézi. Stále se však nemohli dohodnout. Nejstarší biskup dostal vnuknutí, aby za biskupa vysvětil toho, kdo příštího rána jako první vkročí do kostela. A Božím řízením jako první vkročil do kostela kněz Mikuláš, aby se zde pomodlil. Biskupové mu oznámili Boží vůli, a Mikuláš se pod­robil. Tak byl vysvěcen svatý Mikuláš na biskupa.

            Moji drazí, hlavním programem nového biskupa myrského bylo opět milosrdenství. Pomáhal, zachraňoval, a to stejně tak v hmotné jakož i v duchovní bídě. Také byl pronásledován, dokonce ho zatkli a uvrhli do vězení. Zachraňoval lidi i před trestem smrti. Dožadoval se spravedlnosti i lásky. Lid si biskupa Mikuláše vážil a velmi ho miloval. Ke konci života se zúčastnil r. 325 i nicejského koncilu a cestou zpět vykonal pouť do Říma. Zemřel kolem r. 350.

            Bratři a sestry, svatý Mikuláš se svou dobrotou a milosrdenstvím zapsal hluboko do lidských srdcí. Jeho úcta se rozšířila po celém světě. Jen v Čechách je více než stovka kostelů zasvěcená právě myrskému biskupu. A  jsme velice hrdi, že i první chrám naší diecéze v Českých Budějovicích – totiž katedrála, biskupský kostel – je zasvěcen světci dnešního dne. Svatý Mikuláš je hlavním patronem naší místní církve – českobudějovické diecéze. Avšak nejvíce je uctíván ve východní byzantské církvi, kde patří k jednomu z hlavních světců, a jeho ikona nesmí chybět na žádném ikono­stasu. I jeho jméno je na křesťanském Východě nesmírně rozšířeno – mezi mužskými jmény je jméno Nikolaj jedno z nejčastějších. Jméno tohoto světce nosil například poslední ruský car a mučedník bolševického režimu Nikolaj z dynastie Romanovců. U nás není jeho jméno tolik rozšířeno, ale jméno tohoto světce nosil například slavný malíř Mikoláš Aleš.

            Přátelé Boží, tři zlatá jablka a kniha evangelia jsou symbolem toho, že evangelní láska svatého biskupa Mikuláše vykoupila tři dcery z mrav­ního otroctví, do něhož je chtěl uvrhnout vlastní otec. A kolik dalších dob­rých skutků milosrdné lásky za celý svůj požehnaný život vykonal! Kris­tus Pán praví: Milosrdenství chci, a ne oběť. Milosrdní lidé budou mít lehký soud, protože sami dojdou milosrdenství. A to je veliké poselství a veliký odkaz svatého biskupa Mikuláše z Myry pro všechny lidi a po všechny časy. Svatý Mikuláši, patrone naší diecéze, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.