SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO (cykl B)
Co pro nás znamená Duch svatý?
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní slavnost Seslání Ducha svatého, to je vlastně oslava narozenin Církve svaté. V ten den Letnic se Kristova Církev působením Ducha svatého veřejně zjevila světu. A tak chceme dnes i my otevřít svá srdce vanutí Ducha svatého, aby zmizela i všechna naše malomyslnost a bázlivost.
Moji milí, co pro nás znamená Duch svatý? Představme si takovouto situaci: Jakýsi muž, který měl značně snížené IQ, se dostal k modernímu automobilu. Jezdil s ním, co to dalo, snažil se co nejrychleji, ale vůz mu jen řval a jel pomalu. Když se polámal, šel ho reklamovat. Mechanici jen vykulili oči. Ten chlapík totiž jezdil jen na jedničku. On znal jen první rychlostní stupeň. To jsem si nevymyslel, to jsem si kdesi přečetl a nestačil jsem se divit lidské hlouposti.
Bratři a sestry, proč o tom v dnešní slavný den hovořím? Napadlo mě, že je to dokonalý příměr k lidskému životu. Bůh stvořil lidský život podobně. Dal nám pro „jízdu“ životem více „rychlostních stupňů“. Jaké jsou to stupně?
Moji drazí, tím prvním stupněm je naše tělo. To je takové těžkopádné, pomalé, často nemocné. Druhý stupeň lidské bytosti je duše – lidský duch. Ten už je svižný, pružný, dovede prozářit radostí, silou, energií a vzpružit i tělesný život člověka. Ovšem my křesťané máme ještě další stupeň bytí. Byl do nás vlit božský život – milost Boží. A to je ve své podstatě Duch svatý. Z tohoto pohledu se nyní podívejme, jak vypadají různé způsoby lidského života.
Bratři a sestry, kdo jsou lidé, kteří jedou ve svém životě na „první rychlostní stupeň“? To jsou lidé, kteří všechno vsadili na tělo. Neznají nic jiného, než jen smyslovou radost. Dobře se najíst, hodně toho vypít, těšit se svým tělem. Je to jen taková živočišná úroveň lidského života. To jsou ti, kdo zařadili jen na jedničku a za velikého řevu motoru jedou tak dlouho, dokud se stroj nerozsype. Pán Ježíš o těchto lidech říká: Kdo sejí do těla, sklidí záhubu.
Moji milí, pak jsou zde lidé, kteří dokáží jet i na „druhý rychlostní stupeň“ anebo jedou většinou na něj. To jsou ti, kdo žijí jen pro nějaké mravní hodnoty. Nejsou to lidé živočišní. Mají rádi krásu ducha, milují umění, hodnoty dobra. Žijí jakýsi humanismus. Nemají víru, ale uznávají hodnoty ducha. O takových lidech čteme ve Svatých Písmech: Bez víry se nelze líbit Pánu. Člověk, který neuzná svůj hříšný stav a potřebu spásy, který tvrdí, že nepotřebuje Boha, ten sice v životě dojde dál, ale ne až ke šťastné věčnosti.
Bratři a sestry, a pak jsme zde my – věřící lidé. My jsme byli pokřtěni, naroubováni na Krista. Byl do nás vlit věčný život. A jako závdavek jsme dostali Ducha svatého – to znamená, že v nás žije sám Bůh svým Duchem. Náš život je nesen Boží láskou. O nás křesťanech má platit slovo apoštola Pavla: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Přijetím Ducha svatého jsme zařadili „třetí rychlostní stupeň“ a náš život se rychle a s jistotou blíží k věčnosti.
Moji drazí, kdyby nám někdo položil otázku, jak takový život vlastně vypadá, co bychom mu odpověděli? Mohli bychom jasně říci, že takový život se dá poznat, že ho lze vidět. Dějiny církve nám ukazují příklady svatých a světic Božích. To byli lidé, ve kterých žil a působil Duch svatý. Kde jsou lidé posilování Duchem svatým, tam jsou spojováni poutem pokoje a porozumění, protože Duch svatý dává pokoj, který tento svět nemůže dát.
Bratři a sestry, Duch svatý je duchem dobra. Co dokázali vykonat lidé naplnění Duchem svatým – kolik dobra, jaká úžasná díla, jaké hodnoty! Duch svatý je dále duchem radosti. Každý z velikých světců byl člověkem veliké radosti – svatý František z Assisi, svatý Filip Neri, svatý Don Bosco i například svatí papežové Jan XXIII. a Jan Pavel II. Veliký. Duch svatý je rovněž duchem trpělivosti a věrnosti. Světci v síle Ducha svatého byli těmi, kdo snášeli neuvěřitelná příkoří, utrpení, ponížení – nezřekli se víry, nezřekli se Boha. Svatá Lucie, svatá Anežka Římská, svatý Vít – mladí lidé, vlastně ještě děti, a oni podstoupili mučednickou smrt. Kde k tomu brali sílu? Jedině z Ducha svatého!
Moji milí, Duch svatý je duchem vlídnosti a lásky. Právě láska je největším svědectvím působení Ducha svatého. Všichni, kdo žijí pod vlivem Ducha svatého, jsou tomuto světu svědky Boží lásky. Právě v této ctnosti je nejvíce vidět jas božského života na tváři těch, kteří jedou v životě na nejvyšší „rychlostní stupeň“. A k této svatosti, k tomuto svědectví života, jsme povoláni všichni, kteří nosíme jméno křesťan.
Přátelé Boží, otevřeme se proto dnes Duchu svatému, otevřeme svá srdce jeho hřejivým paprskům, abychom se skutečně stali takovými, jakými nás chce Bůh mít. Rač nás, v tebe věřící, vroucně tebe prosící, dary sedmi podělit. Uděl v ctnosti prospěchu, v smrti dodej útěchu, a dej v radost věčnou vjít! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
