SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ - Boží hod vánoční
Na počátku bylo Slovo
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Je tichá noc, svatá noc, všude vánoční zvonky hrají, lidská srdce se otvírají. Všude vládne radost a mír. Rok má 365 dní a jednu noc. Ale tato noc se mění v den. V této svaté noci zpívali andělé, do této noci hlaholí zvony a zní radostný zpěv koled.
Moji milí, malé dítě v jeslích patří neodmyslitelně k poezii Vánoc: pohled na Ježíška takřka samo sebou vyvolává v nás pocity něžnosti a dojetí. Bylo by možné zůstat u těchto „hezkých pocitů“, u „romantické nálady“: koneckonců mnoho lidí se spokojuje jen s navozením této sváteční atmosféry. I to má svůj smysl a odpovídá určité lidské potřebě po krásném prožití svátku, ale je to málo: jesle nám říkají něco víc.
Bratři a sestry, Ježíš je především Slovo, jak jsme to právě slyšeli v evangeliu sv. Jana: „Na počátku bylo Slovo“. Není to jen pacholátko, které kdysi leželo v chlévě. Je to slovo, které oslovuje každého člověka v každé době. Je světlo, které osvěcuje všechno. Je jedinečný. Jiný než my, a přece nám svým lidstvím zcela blízký.
Moji drazí, On nechce být jen vedle nás. Chce, abychom ho přijali. A pokud to uděláme, nabízí něco, co je až neuvěřitelné: „Těm pak, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ To nemá nic společného s dětinstvím dospělé osoby. Mluví se tu o moci a o Bohu. Člověku je dána moc, aby překonal omezenost svého lidství, svého sklonu ke zlu, své smrtelnosti. Je to až neuvěřitelné, ale je tomu tak!
Bratři a sestry, jak rádi bychom často měli Spasitele, který by měnil svět kolem nás, ale nás aby nechal na pokoji. Ale on je jiný. Přichází proto, aby změnil svět skrze nás. Skrze každého, kdo ho přijal. On si udělal příbytek, doslova stan, v lidstvu. Ve svém těle. A potom ve své církvi, jeho mystickém těle, po vzkříšení. A v dějinách postupně a trpělivě oslovuje a osvětluje lidi. Aby ho poznali. Aby ho přijali. Dělá z nich znovuzrozením Boží děti. Posílá je do světa v moci a síle svého Ducha.
Moji milí, „to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“. Proto slavíme Vánoce i dnes, po tolika a tolika pronásledováních křesťanů, po všem boji proti Bohu a jeho dílu. Pokud jsme Božími dětmi, pokud jsme se jimi stali, pokud jsme to pochopili a vzali za své, potud slavíme Vánoce opravdově. A naši radost nám nikdo a nic nevezme.
Přátelé Boží, dějiny nás učí, že nakonec vždycky zvítězí síla Ducha, pravda a láska. Smyslem lidských dějin není Caesar, nýbrž Ježíš. Ten Ježíš, který se dnes narodil. A tak pojďme, radujme se a společně zajásejme: Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám – NARODIL SE! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
