SLAVNOST BOŽSKÉHO SRDCE PÁNĚ (cykl A)
Učte se ode mne!
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost Božského Srdce Páně. A hned v úvodu si uvědomujeme jednu skutečnost: Nikde v evangeliu neoslovuje Pán Ježíš svého nebeského Otce tak slavnostně jako v úryvku, který jsme právě vyslechli: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země.“ A my se můžeme ptát: Co je důvodem, že z Ježíšova nitra vyšla tato úchvatná slova? Zdá se to být na první pohled nepochopitelné – Kristus Pán velebí svého Otce za to, že skryl Boží tajemství před moudrými tohoto světa a všelijakými chytráky, a naopak je odhalil maličkým.
Moji milí, právě tito „maličcí“ jsou jeho největší láskou. Maličcí – to jsou lidé, kteří se lopotí, kteří nesou břemeno vnější nebo vnitřní, to jsou všichni chudí a pronásledovaní, to jsou všichni plačící a trpící. Ano, tito maličcí lidé mají přední místo v Ježíšově Nejsvětějším Srdci. Kristus Pán nám tímto svým slovem poodhalil obrovskou lásku svého Božského Srdce, a proto svatá Církev ve své nevýslovné moudrosti a prozřetelnosti dává právě tento úryvek evangelia předčítat na slavnost Božského Srdce Páně.
Bratři a sestry, Pán Ježíš říká jasně a stručně: „Učte se ode mne!“ Pojďme tedy do školy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a učme se od něho! O jeho přesvatém Srdci mluvíme ve své víře, to právě dnes uctíváme. Kristus Pán je pravý člověk, a tak tedy měl srdce lidské, srdce skutečné, které patřilo a patří k jeho lidské přirozenosti. Ale zároveň je Kristus Pán pravý Bůh, a tak jeho srdce uctíváme jako Božské Srdce. Je to Srdce Vykupitele, je to ten nejniternější střed osoby Bohočlověka. A my cítíme a vnímáme jeho vykupující a zbožšťující lásku.
Moji drazí, více o tom říká sám Pán Ježíš. On zná svého nebeského Otce, on zjevuje toto poznání všem lidem čistého srdce, aby v nich byl přítomen Bůh. On volá unavené, pomáhá a občerstvuje ty, kdo klesají, on dává odpočinek duši. Jeho láska činí div, že se břemena stávají lehčími. Proto může Kristus Pán říci: „Učte se ode mne.“ Ale jaký je to učitel, čemu nás učí? „Neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“
Bratři a sestry, ve škole Ježíšova Srdce vládne ticho. Srdce nemluví, srdce tluče. V této Ježíšově škole je pokora, proto se tu naše srdce naučí to, co nedokážou pochopit ti „moudří“ a „chytří“. Srdce už není vydáno napospas pošetilosti a pýše, a proto se stává moudrým a pokorným. Tak se stává naše srdce místem, kde člověk hraničí s Bohem, kde se člověk dotýká Boha. Pak už Boha neuctíváme jen ústy, ale SRDCEM HOŘÍCÍM. Pak přijímáme Boží slovo do srdce čistého, upřímného a hořícího láskou k Bohu a ke všem lidem dobré vůle.
Moji milí, apoštol národů svatý Pavel, opravdový znalec srdce v milosti Boží, to v listě Římanům vyjádřil velmi krásně a srozumitelně: „Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li ve svém srdci, budeš spasen. Srdcem věříme ke spravedlnosti.“ A k tomu se pak váže celé druhé čtení z listu sv. apoštola Jana, které jsme také dnes slyšeli. Především toto: „Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti.“
Přátelé Boží, toto je škola Ježíšova Božského Srdce. Takto k nám mluví svým srdcem, aby učinil naše srdce podobná Srdci svému. A my pak máme svá hořící srdce otevřít v naší rodině, v práci, na ulici i doma, v zaměstnání i v modlitbě, ve svědectví slovem i životem. Každého z nás volá dnes Pán Ježíš: Učte se ode mne! A každý z nás by měl dnes Pánu Ježíši upřímně, vroucně a s hořícím srdcem vyznat a prosit: Ježíši tichý, Srdce pokorného – přetvoř naše srdce podle Srdce svého! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
