Památka sv. Martina, biskupa
Rozdělil plášť či srdce?
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku svatého Martina z Tours, biskupa. Víme, že bývá poslem blížící se zimy – říká se, že svatý Martin přijíždí na bílém koni. O jeho životě toho příliš nevíme, jsme odkázáni spíše na zbožné legendy. Narodil se kolem roku 316 v městě Sabaria v Panonii – dnešní Szombathely v Maďarsku. Jeho otec byl důstojníkem římské posádky. Když bylo Martinovi 15 let, otec ho přinutil, aby se stal také vojákem. Když byli v Pavii, začal se Martin připravovat na křest, ale byl přeložen do města Amiens v Galii – dnešní Francii. Svátost křtu přijal na Velkou noc roku 339 ve svých 23 letech. Když mu bylo 38 let, opouští vojenskou službu a odchází do města Poitiers v západní Francii. Zde žil svatým životem a konal zázraky. Ve svých 55 letech se stal biskupem v nedalekém městě Tours. Jako biskup vykonával misionářskou činnost na venkově. Zemřel 8. listopadu roku 397 ve vysokém věku 81 let.
Moji milí, svatý Martin je patronem Francie, kde je mu zasvěceno nejvíce chrámů. Avšak jeho úcta se rozšířila po celém světě, kde je mu rovněž zasvěceno mnoho chrámů. Také v mé rodné Třebíči je mu zasvěcen arciděkanský kostel v centru města. U našich východních sousedů je mu zasvěcena katedrála v hlavním městě Bratislavě, a dokonce je mu zasvěceno celé město – Turčanský Svätý Martin. A my se můžeme ptát: Čím byl tento voják, biskup a světec pozoruhodný? Jako voják žil stěhovavým životem. Když se dostal do italské Pavie, seznámil se Martin s tamějšími křesťany a tajně se zúčastňoval jejich schůzek. Přihlásil se do katechumenátu, ale křest nestačil přijmout, neboť byl opět přeložen, tentokrát do Galie.
Bratři a sestry, a zde se odehrála velká událost v jeho životě. Jednoho zimního dne poblíž města Amiens jel Martin na svém koni. Vtom podél cesty proti němu jakýsi polonahý žebrák vztáhl ruku, aby mu dal nějakou almužnu. Kdoví, kolikrát u té cesty tu ruku natahoval, ale nikdo si ubohého žebráka nevšímal. Voják Martin však měl jemné a soucitné srdce. A tak vytasil z pochvy meč, rozťal svůj vojenský plášť na dva kusy a jeden z nich podal žebrákovi. Potom pokračoval v cestě a už na to nemyslel.
Moji drazí, v noci však měl Martin podivný sen. Zjevil se mu sám Ježíš Kristus, a byl oblečen do poloviny jeho pláště. Vlídně na Martina pohlédl, a pak promluvil: „Byl jsem nahý a oblékl jsi mne. Do tohoto roucha mne oblékl soucitný Martin, dosud ještě nepokřtěný!“ Na vojáka Martina tento sen silně zapůsobil. Rázem pochopil zákon Kristova evangelia: Co jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, MNĚ jste učinili.
Bratři a sestry, a tak se dal Martin pokřtít. Později se odebral do samoty, a potom k biskupovi svatému Hilariovi do Poitiers, aby se zdokonalil v křesťanské nauce a ve všech ctnostech. Biskup Hilarius mu udělil nižší svěcení, a Martin odjel ke svým rodičům do Panonie, aby je obrátil na křesťanství. Cestou ho přepadli lupiči, svázali ho a střežili. Jeden z banditů se ho zeptal: „Cožpak ty se nás vůbec nebojíš?“ A Martin mu klidně odpověděl: „Nebojím, protože já jsem křesťan a ještě jsem se nikdy nebál. A právě v této situaci se cítím úplně bezpečný, protože jsem v Boží náruči pevněji než v tvých provazech!“ Lupiči byli po této odpovědi tak ohromeni, že ihned Martina propustili.
Moji milí, když bylo Martinovi 55 let, křesťané města Tours ho zvolili biskupem. Jelikož ho věřící dobře znali, věděli, že by Martin tuto hodnost odmítl, a proto se uchýlili k malé lsti: poslali pro něho do Poitiers pod záminkou, aby přišel uzdravit nemocného. Místo nemocného však našel diecézi bez biskupa. A zde už na přímé naléhání věřících nemohl biskupskou hodnost odmítnout. A my se můžeme ptát: jakým byl svatý Martin biskupem? Osvědčil se jako moudrý správce Božích tajemství, ale především jako otec, který vždy otevíral své srdce, aby do něho uzavřel dobré i ty méně dobré, ba i neposlušné lidi.
Bratři a sestry, v celém svém životě se svatý Martin proslavil skutky milosrdenství, takže při jeho smrti celý národ truchlil. Když ho jeho věřící a žáci prosili, aby je neopouštěl, odpověděl překrásnou modlitbou: „Pane, jsem-li potřebný svému lidu, nezdráhám se i nadále pracovat, avšak nechť se stane tvá vůle!“ A my se můžeme nad jeho životem a dílem ptát, co rozdělil víc – plášť či srdce? Srdce je znamením lásky. A láska je jen tehdy láskou, dokáže-li se obětovat a rozdávat. Proto se láska stává podstatou i praktickým obsahem křesťanství.
Přátelé Boží, i dnes – na počátku 3. tisíciletí – by byl svět krásnější, kdyby se jedna polovina přesycených dokázala rozdělit s tou druhou, která trpí hladem. I mezi námi by bylo více slunce Kristovy lásky, kdybychom se dokázali rozdělit – ani ne tak o majetek, jako o svou víru, naději a lásku. Je mezi námi tolik lidí, kteří jsou jakoby polonazí, protože jim chybí víra v Krista, naděje na věčný život a nezahřívá je Kristova láska. Buďme tedy jako svatý Martin a rozdělme se s nimi o plášť svého vlastního srdce, které je naplněnou láskou ke Kristu Pánu. Vždyť přece víme, komu jsme uvěřili! Svatý Martine, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
