ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Slavné svědectví víry

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku svaté kněžny Ludmily, mučednice a patronky všech babiček. Svatá Ludmila je naší první českou světicí a též první národní mučednicí. Je zároveň i zo­sobněním všech těžkostí, na které naráželo křesťanství při svém prvním pronikání do českých zemí. Ludmila byla manželkou prvního českého kní­žete Bořivoje, který r. 874 přijal na posvátném staroslavném Velehradě z rukou svatého Metoděje svátost křtu. A spolu s Bořivojem se i Ludmila obrátila na  novou víru, a rovněž přijala svatý křest od svatého Metoděje.

            Moji milí, nejstarší zbožné legendy zdůrazňují horlivost svaté Lud­mily při šíření křesťanství v pohanských Čechách. Rovněž zdůrazňují i její lásku k lidem – ona byla opravdu „lidu milá“, jak napovídá už její jméno. Po smrti knížete Bořivoje rozdala kněžna Ludmila většinu svého majetku a za vlády svého syna knížete Vratislava se věnovala zbožnému životu. Dělila se s těmi nejchudšími a konala všeliké skutky milosrdenství. Stala se skutečnou matkou svého lidu.

            Bratři a sestry, když její syn Vratislav roku 916 předčasně zemřel, vychovávala kněžna Ludmila svého vnuka svatého Václava. Jeho měla ze  všech svých vnoučat nejraději, neboť byl zbožný a ctnostný. Bez nad­sázky můžeme prohlásit, že právě svatá Ludmila vychovala z tohoto poz­dějšího vévody české země skutečného světce. V zemi však vládla vdova po knížeti Vratislavovi a matka svatého Václava Drahomiř. Velice žárlila na svou tchyni, protože vycítila, že poddaný lid projevuje kněžně Ludmile mnohem větší lásku než jí – panovnici.

            Moji drazí, kněžna Ludmila si toho velice brzy všimla. Aby přede­šla dalším srážkám a rozbrojům v rodině, uchýlila se v křesťanské pokoře na  svůj hrad Tetín v naději, že ji Drahomiř přestane podezírat a nenávi­dět. V  tom se však zmýlila a zklamala. Na Tetíně chtěla Ludmila sloužit Kristu Pánu a svým bližním. Rozjímala a uvažovala ve svém srdci, jak to slyšela o  Matce Spasitele Panně Marii. Často se velmi dlouze a vroucně modlila, neboť tušila svůj blízký konec.

            Bratři a sestry, tušení kněžny Ludmily bylo správné. Její snacha Drahomiř v ní stále viděla svou nejnebezpečnější sokyni a nejvážnější pře­kážku při uskutečňování vlastních panovačných úmyslů. Zášť kněžny Dra­homiře dospělo tak daleko, že se rozhodla Ludmilu zavraždit. V noci 15. září 920 poslala Drahomiř na hrad Tetín tlupu úkladných vrahů pod vede­ním dvou svých oblíbených dvořanů. Legendy uvádějí i jejich jména: Tunna a Gommon. Ti vnikli na Tetín, rozehnali služebnictvo a kněžnu Ludmilu zardousili jejím vlastním závojem.

            Moji milí, tváří v tvář blížící se smrti požádala svatá Ludmila své vrahy o kratičké poshovění, aby v modlitbě mohla odpustit těmto vrahům i  největší vražedkyni – své snaše Drahomiři. V posledních chvílích svého života pozvedla svou mysl k Bohu a stala se tak svatou a smírnou obětí, aby se Kristovo království co nejdříve a dokonale ujalo v českém národě. Tak svým životem a obětí podpořila svatá Ludmila dědictví otců – sva­tého Konstantina a Metoděje. Některé zbožné legendy praví, že kněžna Ludmila byla včas varována. Věděla prý, co se proti ní chystá, ale přesto neutekla. Přijala svaté svátosti a s odevzdaností do Boží vůle očekávala, jak se události vyvinou.

            Bratři a sestry, jeden z prvních životopisců svaté Ludmily, mnich Křišťan – takto syn knížete Boleslava II. a tedy její pravnuk – líčí tuto první českou světici-mučednici jako paní plnou všelikých plodů dobroti­vosti, štědrou v almužnách, neúnavnou v bdění, nábožnou v modlitbách, dokonalou v lásce, přehorlivou v úslužnosti k Božím sluhům, jako matku sirotků, těšitelku vdov, neúnavnou navštěvovatelku vězňů a dokonalou ve všech dobrých skutcích.

            Moji drazí, po mučednické smrti svaté Ludmily bylo její tělo pocho­váno v hradním okolí a nad hrobem se začaly dít zázraky. Lid uctí­val kněžnu Ludmilu jako světici již bezprostředně po její smrti. V okolí hrobu se prý neustále šířila příjemná vůně a v noci se tu objevovala ta­jemná světla. Zprávy o těchto podivuhodných jevech se dostaly i na kní­žecí sídlo. Žárlivá kněžna Drahomiř zde proto nechala rychle vystavět kapli zasvěcenou svatému archandělu Michaelovi, aby lidé věřili, že pů­vodcem zázraků je on a nikoliv svatá Ludmila.

            Bratři a sestry, ostatky této první české světice však dlouho u Tetína nespočívaly. Jakmile dosedl na knížecí trůn její vnuk svatý Václav, dal ostatky své babičky slavnostně přenést do Prahy a později s velikými po­ctami pochovat v hradní bazilice svatého Jiří. Její úctu ještě více zvýšila zpráva kněze Pavla, který prý nalezl při exhumaci tělo světice neporušené.

            Přátelé Boží, svatá Ludmila byla již od počátku uctívána jako mučed­nice pro víru. Její kult se rozšířil i do okolních zemí a pronikl až do Ruska. Tuto svatou kněžnu si zvolili za patronku naši katoličtí učitelé a vychovatelé. Je také patronkou a vzorem všech babiček. Od nepaměti byla nazývána matkou české země a její ochránkyní. Svatá Ludmila dobře vě­děla, co je to křesťanská pokora a odpuštění, a také podle těchto ctností žila a nakonec slavně zemřela. Pane, prosíme tě, dej, aby se odkaz naší první národní světice hluboko vepsal do našich srdcí. Dej, abychom její slavné svědectví víry dokázali nejen obdivovat a uctívat, ale především v každodenním životě následovat. Svatá Ludmilo, matko země české, oroduj za nás! Amen.