Památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve
Dobýval mečem ducha
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku svatého Antonína Paduánského, učitele církve, který je všeobecně známý i mezi nevěřícími a důvěrně nazývaný „svatý Antoníček“. Tento světec se narodil kolem roku 1195 v Lisabonu v Portugalsku. Roku 1210 vstoupil do řádu augustiniánů, kde se věnoval důkladnému studiu Písma svatého. Po deseti letech přestoupil do řádu menších bratří františkánů, aby mohl jít jako misionář do Maroka. Tam však onemocněl a na zpáteční cestě zahnala bouře jeho loď na Sicilii. Tak zakotvil v Itálii, kde se stal slavným kazatelem a činil velké zázraky. Zemřel 13. června 1231. Svatý Antonín je jednou z nejproslulejších osobností a patří mezi světce, kteří jsou uctíváni po celém světě.
Moji milí, svatý Antonín žil ani ne čtyřicet let. Jistě, na lidský věk je to poměrně málo, ale pro království Boží vykonal opravdu velmi mnoho dobrého. Křestním jménem se jmenoval Fernão a při vstupu k menším bratřím dostal řeholní jméno Antonio. Když se vracel z Maroka a po bouři na moři skončil na Sicilii, vydal se k samotnému zakladateli menších bratří – šel za svatým Františkem do Assisi. Jelikož však měl slabé zdraví, nechtěla ho přijmout žádná komunita menších bratří. Proto se uchýlil do poustevny nedaleko města Forli.
Bratři a sestry, Bůh však své vyvolené neopouští. Jednoho dne ve městě Forli potřebovali někoho, kdo by kázal při kněžském svěcení. Jelikož neměli po ruce žádného dobrého kazatele, nakonec poslali do poustevny pro Antonína. Ten kázal tak nádherně, že všichni užasli. Zpátky do poustevny už ho nepustili. Řádoví představení rozhodli, že se Antonín zaměří na kazatelskou činnost. Jeho předchozí příprava byla tak hluboká a dokonalá, že svatý František z Assisi mu začal důvěrně říkat „můj biskup“.
Moji drazí, svatý Antonín jako kazatel začal dobývat srdce za srdcem, duši za duší, protože dokázal promlouvat od srdce k srdci. Počet jeho posluchačů neustále vzrůstal. Dokonce vstávali už o půlnoci, aby si zajistili místo. Dokázali stát celé hodiny se zatajeným dechem a poslouchali, jak Antonín odsuzuje hřích, ale nezavrhuje hříšníka. Poslouchali, jak vyzdvihuje ctnosti, zvláště chudobu ducha. Jakoby se znovu rozezněla Kristova řeč na hoře blahoslavenství.
Bratři a sestry, v městě Verona se svatý Antonín odvážil veřejně kázat proti tyranskému vládci tohoto města. Nebál se vyčítat veronskému knížeti hříchy, vraždy, nemravný život. Zcela otevřeně mu pohrozil „prstem Božím“. A jak to dopadlo? Kníže, který se nezdráhal nechat zavraždit kolem 10.000 lidí z Padovy, nakonec před svatým Antonínem padl na kolena a veřejně činil pokání. Svatý Antonín se také jako jediný odvážil vyčítat pohoršující život samotnému generálovi řádu menších bratří Eliášovi, a to dokonce před Svatým otcem! Papež ihned zbavil Eliáše jeho úřadu.
Moji milí, jako misionář procestoval svatý Antonín Itálii, jižní Francii, ale Padova mu zůstala vždy domovem. V postní době roku 1231 těžce onemocněl. Když ulehl ve své cele, přijal svátost pokání a svůj zrak upíral stále vzhůru k nebi. Když se ho spolubratři ptali, zda něco vidí, odpověděl: „Ano, vidím svého Pána Ježíše Krista.“ Zanedlouho poté jeho duše stanula svému Mistru a Pánu tváří v tvář.
Bratři a sestry, v čem tkví tajemství jeho kázání, takže církev jej zařadila mezi své učitele? Odpověď můžeme najít v šesté kapitole listu svatého apoštola Pavla Efezským: Svatý Antonín se oblékl do plné výzbroje Boží. Měl bedra opásána pravdou – svatý Antonín znal jen jedinou Pravdu, Ježíše Krista, jeho svaté evangelium. Byl oděn brněním bezúhonnosti – celé Kristovo evangelium žil naplno a do důsledku. Byl obutý do odhodlanosti, jakou dává evangelium pokoje – učil tam, kam ho vedla Boží prozřetelnost. Slovo Boží zvěstoval stejně tak malým jako i velikým tohoto světa. Kráčel se štítem víry – a tato svatá víra mu otevírala srdce mnohých lidí. Vždy měl nezranitelnou přilbu pokory, se kterou vydržel všechny nápory a útoky toho Zlého. Mečem ducha – živým slovem Božím – dobýval jedno lidské srdce za druhým, a srážel ďábla a jeho jedovaté ovoce, totiž hřích.
Přátelé Boží, toto je svatý Antonín Paduánský, duchovní syn svatého Františka z Assisi. Toto je svatý Antonín, duchovní syn Neposkvrněné Panny Marie, Královny serafínského řádu. Jeho andělskou čistotu a hlubokou pokoru totiž nelze vysvětlit pouze přirozenými schopnostmi. Za těmito jeho vlastnostmi se skrývá mocná ochrana a přímluva Nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. A tak po vzoru svatého Antonína se zkusme i my obléci do plné výzbroje Boží a naše působení mezi lidmi kolem nás bude jistě plodné a požehnané! Svatý Antoníne, oroduj za nás! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
