MISIJNÍ NEDĚLE – den modliteb za misie
Jděte do celého světa!
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme takzvanou misijní neděli, den modliteb za misie. V radostné zvěsti jsme slyšeli slova Krista Pána: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání světa.“ Toto platí a bude platit neustále. „Brány pekelné mou církev nepřemohou“, řekl Ježíš – a i to platí a bude platit stále. Ale rovněž stále platí Ježíšova výzva všem věřícím: „Jděte do celého světa, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“ Tato výzva stále platí i celé dnešní církvi a každému z nás osobně. Stále platí, že církev je buď církví misijní, nebo už není církví Kristovou.
Moji milí, o dnešní misijní neděli si to chceme zase jednou radostně připomenout. Nejen misionáři zvlášť k tomu školení, nejen kněží zvlášť k tomu vysvěcení, ale všichni pokřtění mají účast na všeobecném kněžství Kristově. Všichni máme právo a poslání (latinsky „missio“) hlásat Krista tam, kde žijeme.
Bratři a sestry, co tedy můžeme a máme dělat pro šíření Božího království? — Máme říkat všem lidem dobré vůle, že jsme nalezli Mesiáše – učitele pravdy a lásky. Máme při mši svaté – i mimo ni – v modlitbě obětovat Bohu svou práci i své trampoty: za vykoupení a záchranu lidí. Když my jsme měli to štěstí, že jsme se o lásce Pána Ježíše dozvěděli, nemáme a nesmíme si to nechávat pro sebe. Vždyť se přece říká, že sdělená radost je dvojnásobná radost.
Moji drazí, když Pán Ježíš odcházel ze světa ke svému nebeskému Otci, nezanechal na světě po sobě nic jiného než několik učedníků, kterým přikázal: Vypravujte dál, co jste ode mne slyšeli. Žijte tak, jak jste viděli žít mne. Ať světlo vašeho příkladu svítí všem kolem vás. Dodávejte životu chuti jako sůl. Já budu s vámi, můj Duch vás povede.
Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Jak se tedy máme stát misionáři radostného poselství evangelia ve svém okolí? — Když se nejprve otevřeme v modlitbě působení Ducha svatého. Když jej vpustíme do svého srdce. Kdo se působením Kristova Ducha ve svém srdci nechá vést, ten se stane srdečným člověkem, radostným člověkem, člověkem dobré mysli. A dobrosrdečnost – to je právě ten potřebný padací most, který spouštíme vstříc svým bližním. Protože takový je zákon Kristových apoštolů: Nejprve musíš najít cestu k člověku v rovině lidské – přátelské, a teprve potom se můžeš vydat spolu s ním vzhůru – za Kristem.
Moji milí, existuje jedno spolehlivé poznávací znamení, které nám ukáže, nakolik jsme působení Ducha svatého otevření, nakolik jsme opravdovými misionáři Kristovy radostné zvěsti. Víte, co to je za znamení? — Je to náš smysl pro humor. O všech velkých světcích se vypravuje, že se rádi smáli, že rádi žertovali. V kom sídlí Duch Boží, ten se nestane ani mrzoutem, ani bručounem, ani zatrpklým ironikem.
Bratři a sestry, a ještě jedno je velice důležité: Křesťan se nepouští do hádek o víru. Nikoho nenutí, co musí dělat. To už tady přece bylo, za doby komunistické diktatury, že nás nutili k tomu, co jsme nechtěli. Velice krásně a výstižně o tom zpíval náš vpravdě národní zpěvák, dobrý křesťan a statečný člověk Karel Kryl: „Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat. A bylo jim to málo – poručili dětem modlit se, jak si přálo Veličenstvo kat!“ Toto Pán Ježíš nedělal. On nikdy nikoho do ničeho nenutil. Ale co dělal? Modlil se a žil tak, že na něj lidé hleděli s úžasem a snažili se ho napodobovat.
Moji drazí, my křesťané víme, že máme lék proti pesimismu, proti strachu, proti „blbé náladě“. Máme lék, který v člověku probouzí ty nejkrásnější vlastnosti: radost, teplo, uvolnění, dobromyslnost a především HOŘÍCÍ SRDCE láskou pro Krista! Víte, co je tím lékem? — Je to naše důvěra v Boha.
Bratři a sestry, naše víra v dobrého Boha nám umožňuje unést i bolavé a trapné věci života. Naše důvěra v Boha nám umožňuje usmívat se, i když něco jde špatně, když na nás všechno padá. Nic není tak tragické tomu, kdo věří, že na konci všeho nás čeká Boží domov. Důvěra v Boha působí, že si nemusíme dělat starosti o sebe: vždyť jsme se svěřili do Boží náruče. Máme proto své vlastní ruce volné, abychom je mohli podat těm bratřím a sestrám, kteří Boží dlaň, Boží náruč, Boží objetí dosud nepoznali.
Přátelé Boží, kéž se tedy staneme i my radostnými misionáři radostné zvěsti: Člověče, nemusíš se bát! Je tady tvůj nebeský Otec a má tě rád. Je tady tvůj lidský bratr Ježíš a zve tě, abys byl jeho učedníkem, misionářem života v radosti a důvěře. Ježíš tě zve k životu tak velikému, tak krásnému, že určitě stojí za to ho prožít naplno! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
