Křest a první svaté přijímání dětí školního věku ve Frymburku
Nosit ve svém srdíčku Ježíše Krista
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží, a zvláště vy, milé děti! Dnešní neděli slavíme Boží Tělo – slavnost Těla a Krve Páně – a prožíváme v tom našem frymburském kostelíčku velikou radost a vpravdě mimořádnou a výjimečnou událost. Toto je den, který učinil Pán – jásejme a radujme se z něho! Dnešní sváteční den patří především našim dětem z náboženství, které tu jsou mezi námi se svými nejbližšími. Jsou svátečně nastrojené, v rukou drží svíci a jejich duše jsou čisté jak studánky a jasné jak napadlý sníh. Dnes první slovo bude patřit jim. Vám dospělým jen malé slovíčko nakonec.
Moji milí, těchto jedenáct našich dětí očekává největší událost ve svém dosavadním životě. Čtyři z nich – Bára, Emička, Mareček a Tinka – přijmou svátost křtu a první svaté přijímání. Zbývajících sedm dětí – Adinka, Maruška, Adámek, Agátka, Evelínka, Jakub a Ruadhán – bylo již pokřtěno dříve, a dnes přistoupí k prvnímu svatému přijímání. A my všichni máme velikou radost, že tyto děti chtějí jít za Pánem Ježíšem. Máme velkou radost, že chtějí Pána Ježíše poznávat, mít ho rádi a žít s ním jako křesťané po celý život.
Bratři a sestry, co to vlastně znamená, když někdo chce žít jako křesťan? Můžeme si to shrnout do čtyř bodů: Předně – žít jako křesťan znamená žít svůj život s Pánem Ježíšem. Stále lépe Ježíše poznávat na stránkách Písma svatého, při vyučování náboženství a především při nedělní mši svaté. Naučit se žít všechny situace svého života s otázkou: Jak by ses, Pane Ježíši, teď zachoval ty? Co mám říct a co mám udělat já?
Moji drazí, žít jako křesťan dále znamená milovat bližního. Milovat ne pouze citem, slovem, ale především ochotnou a pomocnou rukou – tam kde je toho třeba a na co stačím. Žít jako křesťan znamená dále žít v pevné naději a beze strachu. Žít ve víře v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Žít ve víře v život věčný v dokonalé radosti.
Bratři a sestry, a konečně žít jako křesťan znamená žít ve společenství. Nikdo nemůže žít své křesťanství sám. Vždycky a všude najdete lidi, kteří vás svou pevnou vírou podepřou. Všude najdete v neděli kostel, kde se slaví mše svatá – toto eucharistické společenství, kde se můžete setkat s Pánem Ježíšem ve svátosti lásky.
Milé děti, a právě dnes se poprvé takto s Pánem Ježíšem setkáte. Ve vašem životě nastane opravdu veliká a úžasná chvíle. Přistoupíte ke stolu Páně a přijmete poprvé do svého srdce Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista. Je to velice slavnostní událost, ale je to také veliké poslání. Máte nosit ve svém srdíčku Ježíše Krista. Kdyby vaše srdce bylo špinavé, Pán Ježíš tam nebude. Proto se snažte žít tak, aby vaše srdce bylo vždy čisté – a když se vám zašpiní, co nejdříve si ho očistěte ve svátosti smíření.
A také, milé děti, máte pro Pána Ježíše získávat své kamarády a spolužáky. Víme, že ve škole je málo dětí, které chodí do náboženství. Pomáhejte získávat i další děti, aby se také učily o Kristu Pánu, aby ho také měly rády a aby také dělaly mnoho dobrých skutků. A potom se v nebi u Pána Ježíše jistě všichni sejdeme.
A nyní malé slovíčko rodičům: Vám bych chtěl připomenout, že jste dostali od Pána Boha veliký dar a velikou odpovědnost – dostali jste děti. Mohou z nich vyrůst lidé Bohu milí, naší vlasti prospěšní a vám vděční. Ale mohly by se také v životě zkazit. Hodně se za ně modlete, pravidelně jim žehnejte a hlavně jim dávejte vzorným křesťanským životem dobrý příklad.
A vám ostatním, drazí bratři a sestry – tak jako se na jaře vracejí vlaštovičky, tak se vám teď vracejí vzpomínky. Také jste byli u prvního svatého přijímání. Jak je to dlouho? Předloni, před dvaceti lety, před padesáti lety? Jsou to vzpomínky jistě krásné. Mnoho vašich plánů život utrhal, ale jedno vám ponechal: svatou víru. Važte si víry a proste nebeského Otce – když už to první svaté přijímání máme dávno za sebou – abychom jednou to poslední svaté přijímání zde na světě, ten pokrm na cestu, prožili zbožně, a pak spatřili tváří v tvář Pána Ježíše, který na nás čeká v nebesích! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
