6. neděle v mezidobí (cykl A)
Větší spravedlnost
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním evangeliu zaznívá věta, která má rozhodující význam pro naše rozhodování se mezi dobrem a zlem: „Nebude-li vaše spravedlnost větší, než je spravedlnost zákoníků a farizejů, nevejdete do království nebeského!“ Na první pohled se zdá, že je to požadavek snadný. Vždyť položme si ruku na srdce: Kdo z nás by chtěl být farizejem! Komu z nás by se neprotivila přetvářka a faleš?
Moji milí, jenomže tak jednoduché to není. Farizejové měli svou představu o spravedlnosti, a byla to představa velmi přísná. Za nic na světě by nevynechali bohoslužby, za nic na světě by nezanedbali půst. Všechny náboženské předpisy zachovávali do puntíku, povinné příspěvky na chrám odváděli vzorně. Proto byli ve veřejném mínění vážení a označováni za spravedlivé. Jejich zásada byla spravedlnost a zákonnost ve všem do posledního detailu.
Bratři a sestry, a nyní přichází Pán Ježíš a říká, že tohle všechno nestačí! Že naše spravedlnost musí být větší, jinak že bychom Boží království ani neuviděli. Co tedy máme dělat? Máme si snad vymýšlet ještě víc předpisů a příkazů? Farizejové jich prý měli přes dva tisíce! Máme se snad více postit, máme snad být ve všem ještě přehnanější? Uznejme sami, že je to, slušně řečeno, „na hlavu“.
Moji drazí, farizejové byli ve spravedlivém plnění přikázání zkrátka a dobře nedostižní. Kristu Pánu jde ovšem o něco úplně jiného. Sám na sobě ukázal, jak to myslí. Neptá se, co je povinen pro lidi udělat. Nekalkuluje, jestli a jak mu budou lidé za vykoupení vděční. Co dělá Pán Ježíš? Jde a nasazuje za lidi celý svůj mladý život, a to zcela „gratis“, zcela zdarma. Dělá to prostě z lásky k lidem.
Bratři a sestry, chápeme tedy, oč má být naše spravedlnost větší než ta tzv. „spravedlnost“ farizejů a učitelů zákona? Má být větší o naši ochotnou a velkomyslnou lásku – o takovou lásku, jako byla láska našeho Pána Ježíše Krista. Kde toto lidé nepochopí, tam nežijí v Božím království. Kde manželé se mezi sebou denně hádají: To je tvá povinnost, ne moje! – Kde sourozenci se hádají: Ať to udělá brácha! – Kde kolegové v práci říkají: Tohle je má povinnost a dál mě nic nezajímá, ať se třeba celý podnik pose…souvá! Ano, tam všude zahubili Ducha Božího království a vytvořili si menší či větší peklo již na zemi.
Moji milí, tam, kde lidé pochopí zákon Božího království, tam porozumí i smyslu změn, které v církvi občas prožíváme. Například postní řád. Je tam mimo jiné, že páteční půst se může naplnit nejen zdrženlivostí od masa, ale čímkoliv jiným, co nás stojí nějakou oběť, nějaký skutečný sebezápor. Kdo nezná dnešní evangelium, mohlo by se mu zdát, že se tu zase cosi zpohodlňuje. Ale kdo ví, že Pán Ježíš chce víc, než jen formální zachovávání předpisů a nařízení, ten bude novému řádu rozumět. Půst se samozřejmě neruší. Mění se jen forma, která se už stala příliš snadnou, za formu náročnější. Postíš se totiž tehdy a jen tehdy, když tě to opravdu stojí nějaký sebezápor, když to opravdu pocítíš. Postíš se doopravdy tehdy, když to „dá fušku“.
Bratři a sestry, podobně je tomu i při naší bohoslužbě. Pán Ježíš nám jasně vzkazuje: Přinášíš-li svůj dar k oltáři a cestou se rozpomeneš, že máš zlost na bližního, nech svůj dar a jdi se nejprve smířit! Všechna snaha o krásnou liturgii by byla k ničemu, kdyby při ní nebyla vzájemná úcta a láska.
Přátelé Boží, jak si to dnes zapamatujeme? Kdo nemá srdce naplněné láskou a dobrotou, ten ať dělá co dělá, všechno je jen prázdnota. A to je ta vyšší spravedlnost Nového zákona, ta větší spravedlnost než zákoníků a farizejů. Neptej se, co musíš, co jsi povinen. Ptej se, co můžeš udělat a dělej to rád, ochotně a s láskou. Neboť Bůh miluje radostného a dobrosrdečného dárce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
