ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Příprava ke svaté zpovědi

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní neděle se podle staro­bylé tradice nazývá LÆ­TARE, což česky znamená doslova VESEL SE. Je to podle vstupní anti­fony ke mši svaté, která začíná slovy „Lætare, Hiero­solyma...“ — „Vesel se, Jeruzaléme. Zajásejte, zaplesejte, váš zármutek se promění v radost.“ Zvláštní ráz této neděle naznačuje i růžová barva ornátu, který kněz používá namísto postní barvy fialové.

            Moji milí, a jaký máme důvod k veselí, jásání, plesání, radosti? Kdy nejvíce mů­žeme jásat, plesat a radovat se? Tehdy, když máme čistou duši. V postní době si chodí křesťané očistit duši ve svátosti smíření. Zo­pakujme si dnes přípravu ke svaté zpovědi. Proberu s vámi kratičce pět částí svátosti smíření. Těm, kteří už dlouho nebyli, ať to je pobídka, aby si co nejdříve duši očistili. A ti, kteří chodí pravidelně, snad v tom také nějaké poučení a  povzbuzení najdou.

            Bratři a sestry, ten kdo pracuje v obchodě, jistě nemá radost, když při­jde inventura. Každou věc vzít do rukou, spočítat a zapsat. Ale je to dů­ležité. A právě tak to má být u svaté zpovědi: Inventuru naší duše nešidit, ale vzít si Desatero a probírat jedno přikázání za druhým. A to je první část svátosti smíření – zpytování svědomí. Na to je třeba najít si chvíli času. Být v samotě, kde mě nikdo neruší. Probrat svoje povinnosti k Bohu, po­vinnosti k bližnímu a povinnosti sám k sobě. Dobře si všechno připravit – na tom záleží užitek svaté zpovědi.

            Moji drazí, druhá část svátosti smíření je účinná lítost. Tam, kde pravá lítost není, nelze dostat odpuštění. Účinná lítost je nejdůležitější část svátosti smíření. Lítost je bolest a ošklivost nad spáchanými hříchy. Aby­chom vzbudili účinnou lítost, vzpomeňme na náš nevděk vůči Pánu Bohu. Kolik darů a milostí nám Bůh dal, a my jich často zneužíváme ke hříchu. Je to veliký nevděk. Dále je pobídkou k lítosti vzpomínka na utr­pení Páně. Je třeba si dobře uvědomit, že každým hříchem znovu a znovu přibíjíme Krista Pána na kříž. A třetí pobídkou k lítosti je vzpomínka na vlastní smrt. Kdybys jel v autě, auto havarovalo a ty jsi umíral – co tě bude nejvíc trá­pit? Vzpomínka na neodpuštěné hříchy! Proto se snažme vždy před svatou zpovědí vzbudit účinnou a dokonalou lítost nad spáchanými hříchy.

            Bratři a sestry, třetí část svátosti smíření je opravdové předsevzetí. Je to postoj marnotratného syna ze známého podobenství, který řekl: „Vstanu a půjdu ke svému otci.“ Ne nadarmo říkáme ke konci svaté zpo­vědi knězi tu větu: „Svých hříchů lituji a polepšení slibuji!“ Jaké má býti naše předsevzetí? Především se budu snažit změnit ihned, ne až zítra nebo za týden. Dále má býti předsevzetí velkomyslné: Jestli se člověk chce změnit, ať dá ze své duše všechno špatné pryč. A konečně musí být naše předsevzetí konkrétní: když si jen tak povšechně řekneš „já se chci polepšit“ – a nic víc, pak se velice brzy vrátíme do starého způsobu života.

            Moji milí, čtvrtá část svátostí smíření je vlastní zpověď – vy­znání hříchů. Všechno na sebe povědět, to je část nejtěžší, ale potom se člověku ulehčí. Nebojte se, zpovědník vás nikdy neodsoudí. Naopak – čím má těžšího „pacienta“, tím laskavěji a vlídněji s ním jedná. A jedna dobrá rada: vždycky je dobré, abychom na sebe vyznali v prvním pořadí to nejtěžší – to co nás trápí ze všeho nejvíc. Jakmile toto budeme mít za sebou, ostatní hříchy se nám budou vyznávat mnohem lépe a snadněji.

            Bratři a sestry, a konečně pátá část svátosti smíření je zadostiuči­nění. Za chyby, kterých jsme se dopustili, musíme něco dobrého udělat jako ná­hradu. Samozřejmě že nejprve vykonáme pokání, které nám uložil zpověd­ník, což bývá modlitba. Dále si připomeňme, jak se choval po svém návratu do domu otcova ten marnotratný syn. Řekl: „Otče, já nejsem hoden nazvat se tvým synem, budu rád, když mě přijmeš za náde­níka.“ Marnotratný syn se snažil vynahradit své pobloudění. To je ten nejdůležitější postoj – vynahradit. A máme k tomu hodně příležitostí. Když máme nějakou bolest, zklamání, nemoc, křivdu, řekněme si: Pane, já to beru jako pokání za všechny své odpuštěné hříchy. Kéž po dobře vykonané svátosti smíření zakusíme ve svém srdci, jak šťastný je návrat do náruče milujícího nebeského Otce: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

            Přátelé Boží, když kněz ukončí velké předvelikonoční zpovídání a večer se chystá usnout, zakončí tento den mod­litbou za všechny, kteří se jeho vedení svěřili, aby se s nimi jednou u milosrd­ného nebeského Otce setkal a navěky se s nimi ve společenství všech sva­tých radoval! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.