4. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl C)
Škola lásky, přijetí a dialogu
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Na adventním věnci hoří již všechny čtyři svíce a to je znamení, že konec posvátné doby svatoadventní se již nezadržitelně blíží. Dnes bychom si měli už docela zblízka promyslet své vánoční setkání s Kristem Pánem. Ještě se však krátce ohlédněme nazpět a položme si otázku: Jak jsme využili této adventní doby? Dali jsme se vést hvězdou mudrců – Božím slovem? Anebo jsme se dali vést „hvězdou tohoto světa“ – reklamou, předvánočním shonem a nákupní horečkou v supermarketech? Věřím, že jsme posvátnou dobu svatoadventní prožili opravdu dobře – v radostném očekávání narození Spasitele.
Moji milí, dnešní evangelium bychom mohli nazvat školou lásky, přijetí a dialogu. Můžeme se v této škole učit, jak předcházet vážným nemocem dnešní doby, jak léčit nemoci ducha, jak si uvědomit, kde děláme vážné chyby. To první, čemu nás učí sám Bůh, je láska a přijetí. Ještě dříve, než Bůh přijde k člověku, už ho miluje. Přijímá ho bez jakýchkoliv předsudků. Bůh jako první jde k člověku, protože ho nekonečnou láskou miluje.
Bratři a sestry, Bůh nás miloval dříve, než jsme vůbec začali existovat. Bůh sám jde člověku vstříc. A skrze nazaretskou dívku Pannu Marii vstoupil Bůh do lidských dějin a jde každému člověku vstříc. To je obraz dnešního evangelia: Panna Maria s láskou přijala Ježíše – Syna Božího, a nese ho lidem. Prvním z těchto lidí byla její příbuzná Alžběta. Víme, že Alžběta také přijala ve svém stáří syna a s láskou ho donosila a vychovala.
Moji drazí, a to je první, čemu se učíme – škola lásky a přijetí. A hned následuje škola dialogu. Nelze totiž milovat beze slov. Musí zde být oslovení – jen tak se lidská srdce vzájemně otvírají. A opět pojďme na začátek dějin spásy: Bůh nás miloval tak, že poslal své věčné Slovo, které se stalo člověkem. Bůh ho vyslovil.
Bratři a sestry, vstupme tedy do školy dialogu a učme se. Zkoumejme, jak důležitý je dialog, který otevírá cestu ke sblížení. Pozdrav, oslovení – tímto úkonem vycházíme ze své samoty a izolovanosti. Vzpomínám si zde na dětství. Myslím, že se to přihodilo asi každému z nás, když maminka nebo tatínek řekli: „Vrať se za dveře, pak přijď a pěkně pozdrav!“ Tak nás to rodiče učili. Dnes mnohé děti neumějí ani pozdravit, ani poděkovat. Ale ani mnozí dospělí to nedokážou, a proto kolem sebe chodí jako bubáci, uzavřeni sami do sebe.
Moji milí, stojíme na počátku Nového zákona, na počátku nové smlouvy Boha s lidmi. Bůh skrze archanděla Gabriela vstupuje do dialogu s Pannou Marií. On ji pozdraví, jako první ji osloví: „Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s tebou! Budeš mít dítě a bude to Syn Nejvyššího.“ A blahoslavená Panna v tomto dialogu odpověděla své ANO: „Aj já dívka Páně, staniž se mi podle slova tvého!“
Bratři a sestry, v evangeliu jsme slyšeli, že Panna Maria navštívila svou příbuznou Alžbětu. A je to právě Maria, která ve svém lůně přináší Boha a jako první pozdraví Alžbětu. První slovo dialogu vyvolalo obrovský pohyb. Jakmile se Mariino slovo dotklo Alžbětina ucha – radostí se v ní pohybuje dítě Jan. A Alžběta pronáší slova, která ukazují na veliké Mariino tajemství: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ Ano, Panna Maria je požehnaná mezi všemi ženami, ona je Matkou našeho Pána, ona je ta, která uvěřila v andělovo zvěstování.
Moji drazí, když si ty dialogy srovnáme, vidíme, že každé slovo je zde naprosto jasné, naprosto otevřené, vůbec nic se zde nezastírá. Mluví se na rovinu. Je to slovo jednoduché, avšak zjevuje veliké věci. Bůh nám zde ukazuje, jak se má vést dialog: otevřeně, s láskou a bez ostychu si sdělujeme pravdu. Toto všechno vytváří zdravé mezilidské vztahy.
Bratři a sestry, člověka pak nemůže nic zaskočit, protože dobře ví, o co jde. Nejprve je však nutné, abychom měli svého bližního rádi, abychom k němu přistupovali bez předsudků, abychom člověka přijali do svého srdce a vstoupili s ním do dialogu. Toto je pravá škola lásky, přijetí a dialogu. A tak si to dobře ve svém srdci rozvažme a přemýšlejme o tom.
Přátelé Boží, v pátek už bude Štědrý den. Už bude Svatá noc. A tak nám všem ze srdce přeji, abychom dokázali s pokorou přijmout jádro tajemství Vánoc. Přeji nám všem, abychom pochopili a do svých srdcí přijali, že to pěkné, radostné, šťastné a všechny lidi dobré vůle oslovující – je přítomnost Boha mezi námi. A pak můžeme prožít opravdu šťastné, požehnané, milostiplné a radostné Vánoce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
