ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Pochybnosti ve víře

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Na adventním věnci hoří již všechny čtyři svíce, a to je znamení, že konec posvátné doby svatoadventní se již nezadržitelně blíží. Dnes bychom si měli už docela zblízka promyslet své vánoční setkání s Kristem Pánem. Ještě se však krátce ohlédněme na­zpět a položme si otázku: Jak jsme využili této adventní doby? Dali jsme se vést hvězdou mudrců – Božím slovem? Anebo jsme se dali vést „hvěz­dou tohoto světa“ – reklamou, předvánočním shonem a nákupní horečkou v supermercatech? Věřím, že jsme posvátnou dobu svatoadventní prožili opravdu dobře – v radostném očekávání narození Spasitele.

            Moji milí, evangelium podle svatého Lukáše, které jsme před chvílí vyslechli, jsme zajisté už slyšeli mnohokrát. Ten nádherný příběh o tom, jak anděl Páně zvěstoval Panně Marii, že se má stát matkou Božího Syna, jistě všichni dobře známe, a znovu nás dokáže oslovit a „chytnout za srdce“. Důležité ovšem je uvědomit si, jak se toto andělovo zvěstování týká každého z nás – našeho dnešního života.

            Bratři a sestry, především by nám mělo být jasné, že to tenkrát pro  Pannu Marii nebyla vůbec žádná idylka. Střídmá slova evangelia se zmi­ňují o dvou potížích Panny Marie: nejprve že to nemohla pochopit, a po­tom že se bála. Také my se ocitáme ve svém životě v podobných situacích. Také my často míváme pochybnosti ve víře a bojíme se.

            Moji drazí, podívejme se, jak se zachovala Panna Maria. Slyšíme Mariinu pochybnost – jak se to stane? Ale Panna Maria nevyžadovala žádné rozbory a důkazy. Ona se spokojila s hlasem svého srdce. Maria projevila oddanost vůči Bohu – tu bezmeznou oddanost, která důvěřuje a neptá se „proč“. A důvěrou v Boha překonala Maria i druhou nesnáz, totiž strach: Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

            Bratři a sestry, a teď si položme ruku na srdce. Jak se máme zacho­vat my – ty, já, on, každý z nás? Především nesmíme před pochybnostmi zavírat oči. Mnoho křesťanů trpí jakýmsi předsudkem, že mít pochybnosti je něco neslušného, co se dobrému křesťanu vůbec ani nemá přihodit. Proto se mnohdy ostýcháme mluvit o potížích víry s knězem, s domácími, ba ani sami sobě tyto potíže nechceme připustit a potlačujeme je do podvě­domí.

            Moji milí, právě v potížích ve víře bychom si měli vzít příklad z Panny Marie – zcela prostě a otevřeně bychom se měli ptát: Jak se toto může stát, jak je toto možné? Když tě tedy napadne nějaká pochybnost ve víře, nic se za to nestyď. Ptej se. Hledej odpověď. Ale vždy se drž vzoru Mariina – velké cavyky s tím nedělej: Pán Bůh nejlépe ví, jak to je, a to je rozhodující. S pomocí Boží také já na to časem přijdu.

            Bratři a sestry, a druhou věcí, která nás trápí, je náš strach. Kdybychom opravdu mysleli na to, co říkáme, nastalo by při modlitbě Otčenáše asi ve­liké ticho tam, kde se říká „Buď vůle Tvá“. My se Pána Boha bojíme. My jsme slyšeli příliš mnoho historek už ve Starém zákoně, jakým krutým zkouškám podrobuje Hospodin své věrné – například Abraháma či Jóba spravedlivého. A podobně chápeme i ctnost, která se nazývá bázeň Boží, jako povinnost věřícího bát se Božích trestů.

            Moji drazí, bázeň Panny Marie stačilo rozptýlit prosté ozná­mení, že nalezla milost u Boha. Ona to věděla, a my to také musíme vědět, že bázeň Boží neznamená strach z toho, co Bůh udělá! Vždyť všechno, co Bůh dělá, je vždycky dobré a k našemu dobru. Bázeň Boží znamená strach z toho, co vyvádíme my, lidé, proti Bohu a tím pádem i proti sobě a proti svému životu. Ctnost bázně Boží je bázeň, abychom se neodvrátili od Boží lásky a abychom nezkazili život sobě i bližním.

            Bratři a sestry, a zde stojíme na prahu vánočního tajemství. Začíná ve­liká chvíle Zvěstování i v životě nás všech. Budeme prožívat, že se narodil Kristus Pán, že Bůh přišel, aby za nás ze­mřel a vstal z mrtvých. Bůh přichází – a to všechno nabízí každému z nás osobně. A co my? Chceme tuto jeho nabídku přijmout? Bůh nám chce dát za naši smrt svůj věčný život, ale každého z nás se ptá tak, jako se ptal Panny Marie.

            Moji milí, Pán Bůh čeká na naše svolení, čeká na naši spolupráci. Bez našeho souhlasu by se pro nás marně narodil, marně by zemřel a marně by vstal z mrtvých. Panna Maria krátce zaváhala, ale řekla ANO. To se dnes čeká také od nás. Nejen postavit jesličky, nejen zpívat koledy, nejen jít na půl­noční! Od nás všech se očekává, že vyjád­říme Bohu svou ochotu žít podle zásad evangelia.

            Bratři a sestry, mohu vám ohlásit radostnou zvěst: jste pokřtěni, jste křesťané, nalezli jste milost u Boha! Prosme tedy dnes Pána o projasněný zrak, abychom anděla zvěstování v událostech svého života uviděli. Pak nám svět bude něčím víc než břemenem. Pak nám život bude něčím víc, než sledem všedních a stále stejných dnů. Paprsky Božího obdarování už prorážejí mraky všednosti.

            Přátelé Boží, zítra už bude Štědrý den. Už bude tichá noc, přesvatá noc. A tak konečně řekněme k Boží nabídce své ANO bez výhrad a bez vytá­ček. Řekněme své ANO – a tak se i my staneme Božími posly zvěstování lidem kolem nás. Radostně vyznejme každý z nás spolu s Pannou Marií: Aj, já dívka Páně, staniž se mi podle slova tvého! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.