33. neděle v mezidobí (cykl B)
Závěr lidských dějin
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Pomalu se blíží závěr církevního roku, a tak nám slovo Boží navozuje atmosféru závěru lidských dějin. Žijeme v neustálém napětí v rychle se blížícím okamžiku Kristova druhého příchodu. Už mnohokrát v dějinách lidé očekávali tento den. Byly různé sekty, které ho už tolikrát předpovídaly – a zmýlily se. V dobách zlých, kdy lidé prožívali války, všelijaké zlomy a krize, se domnívali, že už to musí nastat. Avšak zatím to nikdy nenastalo. My pod vlivem těchto zkušeností minulosti máme dnes tendenci říkat: Ale vždyť se nic dít nebude! To už zde přece tolikrát bylo! Katastrofy a zemětřesení byly vždycky, jenže nebylo takové sdělování zpráv a informací, a tak to lidstvo jako celek tolik nevnímalo. To všechno je zajisté pravda.
Moji milí, máme zde však slovo Krista Pána, které nám jasně říká, že určitá znamení nám bezpečně ukáží ten blížící se okamžik. I když den a hodinu Kristova druhého příchodu nikdo z nás nezná, tu velmi kritickou dobu lidé poznají svým duchovním pohledem. Tak jako věřící křesťané poznali okamžiky před zkázou Jeruzaléma, utekli a zachránili se. Je proto nutné i pro nás, abychom se snažili posuzovat nezaujatě znamení doby právě teď, kdy žijeme, a právě tady, kde žijeme.
Bratři a sestry, musíme si po pravdě říci, že ve dvacátém století došlo v lidstvu a v dějinách k obrovským změnám. Ty změny přinesl nebývalý rozvoj vědy a techniky. Prožili jsme také dvě kruté světové války. Zahynuly milióny lidí na celém světě. Došlo k neuvěřitelnému rozmachu všelijakých sekt a bludů, šíří se uctívání Satana. Moderní život člověka se dokonale sekularizoval. Sčítání věřících v kostelech ukázalo, jak málo nás křesťanů je věřících a praktikujících. Ale ani jinde ve světě to není lepší. „Najde Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ Mohli bychom uvádět a vyjmenovávat celou řadu důvodů. Někomu se to může zdát být příliš pesimistické. Ale my, křesťané, nechceme být pesimisty. Máme spíše být realisty, a nikoliv si něco malovat na růžovo a namlouvat si něco, co už dávno není pravda.
Moji drazí, a my se můžeme ptát: K čemu nás vede tento realismus? K čemu nás vede toto poznání? Snad ke strachu a obavám? To by v žádném případě být nemělo. Jeden moudrý člověk k tomu řekl: „Zlé časy jsou výzvou k probuzení života. Zlé časy nás zavazují, abychom znovu promýšleli to, co považujeme za důvěrně známé – totiž svět, člověka a Boha. Zlé časy jsou k tomu, aby nás vedly kupředu.“
Bratři a sestry, jako věřící křesťané nesmíme žít tak, abychom se zde na zemi zabydlovali, abychom si zde budovali jakýsi „zemský ráj to na pohled“. My nemáme na zemi budovat ráj, vytvářený lidskýma rukama. My očekáváme království Boží a modlíme se za jeho brzký příchod. Žijeme pod vlivem slova Božího. A Boží slovo nás jasně a zřetelně učí toto: Času našeho pozemského života, času spásy je málo. Je to řada přítomných okamžiků, které nesmíme v žádném případě promarnit. Svatý apoštol Pavel píše křesťanům do Efesu: „Nepromarněte tento čas!“, a křesťanské obci do Kolos píše: „Využijte čas, který vám byl svěřen!“ Když tedy víme, co nás čeká, měli bychom ve svém životě dělat všechno, co udělat můžeme.
Přátelé Boží, jednoho dne se Bůh zeptá každého z nás: Pracoval jsi pro mne celým srdcem? Byla tvá láska vynalézavá? Přemýšlel jsi o všem, čím jsem tě oslovoval? Využil jsi všechny možnosti? Měli bychom být lidmi, kteří si druhý Kristův příchod přejí, a modlí se o něj. Tak jak si ho přáli a modlili se o něj první křesťané. Máme být lidmi, kteří žijí v tom správném napětí: Ještě se to dosud nestalo, ale už je to zde, už to může nastat brzy. Proto se snažme pro Boží království dělat všechno, co udělat můžeme. Volejme vroucně k našemu Pánu: MARANA THA! Přijď, Pane Ježíši! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
