ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Bděte!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Když se tak zamyslíme nad svým životem, zjišťujeme, že vlastně celý život na něco čekáme. Če­káme na školu, studie, řemeslo, první mzdu, svatbu, dovolenou či na ope­raci. Když zestárneme, přehodíme výhybky: neptáme se, nač čekám já, ale co čeká mne. Na konci našeho života i na konci dějin spásy stojí Kristus oslavený. K němu směřují všechny kroky našeho života, kdy uslyšíme: Ženich je tady, jděte mu naproti!

            Moji milí, my ovšem nevíme, kdy to bude. Neznáme den ani ho­dinu, kdy nám všecko vypadne z rukou – to, co jsme považovali za důležité – a kdy předstoupíme před přísného Soudce, totiž Krista Pána. Nesmíme ten uzlový bod, ten klíčový okamžik propást. Nesmíme v tu rozhodnou chvíli zaspat, jinak budeme jako ty pošetilé panny a cíle svého života nedo­sáhneme.

            Bratři a sestry, evangelium praví, že za dlouhého čekání zaspaly nejen ty pošetilé panny, ale i ty prozíravé. A Pán Ježíš jim to nevytýká. On dobře ví, že ti, kdo ho následují, si musí také odpočinout. Nemůžeme se přece celý den modlit a čekat na příchod Páně. To by bylo absurdní. Matka musí myslet na vaření, student na domácí úkol, dělník na svůj stroj a ma­nažer na svůj počítač, aby všechno klapalo. Můžeme klidně osm hodin spát, procházet se, plavat, aniž bychom se obírali náboženskými myšlen­kami.

            Moji drazí, a tak jednaly prozíravé panny. Ony vyčistily lampy své a měly je plné oleje. Než usnuly, těšily se na ženicha, že si je odvede na hostinu. Dobře věděly, že při procitnutí budou už blíž této velké hodině. Zatímco ty pošetilé panny byly znechuceny dlouhým čekáním, a tak se oddaly spánku v domnění, že ženich už nepřijde. Ani nevyčistily lampy své, ani do  nich neobstaraly olej – a přitom to mohly učinit, když ještě počítaly s jeho příchodem.

            Bratři a sestry, člověk upadne do spánku tehdy, když přestane če­kat na Boha a upne se na jiné věci: když se vrhne na podnikání, když každou volnou minutu poslouchá rádio, když celé hodiny prosedí u tele­vize či u internetu a nedbá, k čemu je vlastně na světě a co ho čeká na konci. A dojde to tak daleko, že bezmyšlenkovitě žije ze dne na den, jako by opravdu propadl spánku.

            Moji milí, avšak jednou dojde k tomu, o čem hovoří evangelium. Uprostřed noci se strhne pokřik: Ženich je tady, rychle mu jděte naproti! A lidé celí polekaní vyjdou ze svých dílen, od psacích stolů, od počítačů, z vlaků a aut, z kin, barů či veřejných domů. S touto situací nepočítali. Otázku po Bohu a po věčnosti dávno odložili jako přebytečné harampádí.

Bratři a sestry, snad si vzpomenou na svůj křest, na Vánoce, kdy zapalovali svíčky na stromečku, a rádi by z toho ze všeho něco vydolovali. Ale olej už je dávno stráven, a co kdysi svítilo se změnilo ve tmu. Než družičky vzbudily pro­davače a koupily si olej, bylo již pozdě. Dveře na svatební hostinu se de­finitivně zavřely.

            Moji drazí, co to znamená pro každého z nás? To znamená, že máme jen jeden omezený čas. A když tento čas skončí, náš život se na­vždy uzavře. A pak už nic nenaděláme. Avšak evangelium o prozíravých a pošetilých pannách není jen varováním a napomenutím, ale i radostným příslibem. Na konci života nás nečeká jen „zubatá s kosou“ nebo zlý osud, jako je třeba infarkt myokardu, zhoubný novotvar či smrtelný úraz. Na konci života stojí Ježíš Kristus – ten který byl, ten který jest, ten který bude až na věky.

Přátelé Boží, Kristus Pán není jen přísný a spraved­livý Soudce, ale i milosrdný a milostivý Spasitel, který nám přináší ra­dost. Přichází jako ženich, aby nás uvedl na svatební hostinu. Tam nebude obvyklý lomoz a křik, ale něžná, důvěrná a nekonečná láska Boží. Proto bude naše poslední hodinka hodinou největší. Přinese nám splnění toho, nač jsme celý život čekali! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.