ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Připravte cestu Páně!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Minulou neděli adventní jsme slyšeli v evangeliu o Janu Křtiteli, jak kázal na poušti. Ano, poušť – to je místo, kam je potřeba vyjít, abychom unikli ze zmatku tohoto světa, aby­chom se ztišili, abychom zaslechli hlas Boží. Takové bylo naše předsevzetí z  minulé neděle. Je zde však ještě jeden důvod, abychom odešli na poušť. Můžeme říci, že je to důvod biblický. V Písmu svatém totiž slyšíme slova: „Na poušti připravte cestu Páně!“ To je opravdu pozoruhodné. A my se ptáme: Přichází snad Bůh na poušť? Je poušť to pravé místo, kde máme čekat na Boha? Víte, poušť je především veliké znamení, které na něco důležitého ukazuje. Pokusme se tomuto znamení porozumět.

            Moji milí, ve Starém zákoně vystupují skvělí mužové své doby. Říkáme jim proroci. Co bylo na prorocích tak zvláštního, tak výjimeč­ného? Oni konali pro Boha veliké dílo. A právě proroci často mluvío poušti. Bůh přece vysvobodil vyvolený národ z egyptského otroctví a pře­vedl ho právě pouští až do země zaslíbené. Celých 40 let je na poušti vedl a vychovával. A pak je slavně uvedl do země Kanaán – do země zaslíbené. A co se stalo pak? — Sotva lidu trochu „otrnulo“, sotva se Izraelité trochu usadili a zabydleli, začali propadat kultu tamějších pohanských bohů, začali přebírat nedobré zvyky pohanů. A zrodil se luxus a nespravedlnost, prohlubovala se propast mezi bohatými a chudými. Lidé přestali dodržovat Boží přikázání a začali být Hospodinu nevěrní.

            Bratři a sestry, a přesně tak tomu bylo i za časů Krista Pána. Z bohatých, „horních“ vrstev národa židovského obnova vzejít nemohla. Ti měli zaru­čený pohodlný život. Proto Pán Ježíš říká: „Koho jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v králov­ských palácích.“ —  Kdo chce vidět posla od Boha, musí vyjít na poušť. A na poušť se uchýlil také sám Kristus Pán, a to na celých 40 dní, když se připravoval na veliké dílo Boží. A také člověk musí vstoupit do tohoto zvláštního prostoru, který je znamením Boží přítomnosti a znamením ob­rácení.

            Moji drazí, a nyní přichází druhá etapa, se kterou se musel vypo­řádat i Jan Křtitel. Když tedy Bůh přináší spásu, jaké máme znamení, že se tato spása opravdu naplňuje? Jsi to opravdu ty, Ježíši? – Tak zní úz­kostlivá otázka, kterou klade sám Jan Křtitel. Je to úzkostlivá otázka člo­věka z vězení. Jan Křtitel přece řekl o Vykupiteli, že přijde jako vichřice, že oddělí plevy od zrní, že bude vysekávat suché stromy, že začne soud nad zlými a že konečně přijde spravedlnost. A teď? — Místo toho všeho sedí Jan Křtitel ve vězení a ten, na kterého ukázal – ten NIC! A tak volá: Jsi to TY???

            Bratři a sestry, a co na to Kristus Pán? „Povězte Janovi, co vidíte a co sly­šíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a chudým se hlásá radostná zvěst!“ A právě zde si musíme uvědomit my – a právě tady a právě teď – že toto znamení trvá dodnes. Také my křesťané čekáme, kdy konečně přijde soudce, aby vymetl plevy, aby vyčistil svět od zla, aby vy­sekal suché stromy.

            Moji milí, i když se některým zdá, že křesťanství už nemá to­muto světu co říci, je zde jasné znamení, že Boží soud už započal, že Bůh už odděluje plevy od zrna. Ale také je zde znamení uzdravující moci Spasitele. I dnes jsou lidé uzdravováni, milióny duchovně slepých se probouzejí, milióny lidských srdci byly uzdraveny, přijaly spásu a začaly hořet láskou ke Kristu!

            Přátelé Boží, tak tomu skutečně je. A teď je řada na každém z nás. Také my musíme vyjít na poušť, abychom uslyšeli, abychom unikli tomuto světu a abychom se setkali s Bohem, který nás může obrátit a uzdravit naše nemocná a vyprahlá srdce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.