ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Dvě cesty lidského života

             Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Pán Ježíš nám dnes dává v radostné zvěsti ná­vod, jak udělat ze svého života něco velikého, jak se stát velikým. Kdo by nechtěl být veliký, kdo by nechtěl mít úspěch! Ale není to podivná cesta k úspěchu, k níž nás Pán Ježíš vy­bízí? – „Kdo chce být mezi vámi veliký, buď vaším služební­kem!“

            Moji milí, asi si nyní řeknete – cožpak cesta k velikosti není právě opačná? Což­pak se neříká, že kdo to chce někam dotáhnout, musí dát stranou všechny ohledy, zapomenout na všechna přikázání a hrabat pro sebe, jen a jen pro sebe? Cožpak mocní tohoto světa někomu slouží? Ti si přece nechávají sloužit od druhých!

            Bratři a sestry, proti této lidské zkušenosti stojí Ježíšův návod: „Kdo se mezi vámi chce stát velikým, buď služebníkem druhých!“ — Dobře si povšimněme, že Pán Ježíš neodsuzuje touhu po velikosti. Každý se máme snažit udělat ze svého života něco veli­kého. Pán Ježíš té naší snaze ukazuje správný směr: neusiluj o velikost v panování, raději chtěj lidem kolem sebe dobře slou­žit.

            Moji drazí, náš život v následování Krista Pána má tedy být životem služby v malém i velkém. To vytváří nový vztah k lidem. Už nejde o to, abychom druhé předstihli, abychom na ně hleděli jako na konku­renty, které je nutno za každou cenu porazit a zlikvidovat, ale jako na bližní – na  bratry a sestry v Kristu – kterým můžeme a máme podat pomocnou ruku, žít s nimi v pokoji.

            Bratři a sestry, uvědomujeme si opravdu dobře velikost této změny postoje, vztahu? Život zaměřený na boj o úspěch je plný neklidu, drásá nervy, přináší zklamání. Jestliže vychováváme děti k této ctižádostivosti, nechystáme jim do života nic příjemného.

            Moji milí, jsou tedy dvě cesty lidského života: cesta velikosti v panování, předbíhání druhých – a  cesta velikosti ve službě. Po které z nich se dáme? Ale pozor! U té cesty služby je ještě něco, o čem jsme dosud nemluvili – něco, co rozhoduje o její ceně a kvalitě. Víte, co to je? Je to LÁSKA. Ten, kdo chce sloužit, musí to dělat laskavě, vlídně, s láskou – zkrátka a dobře, musí to dělat rád.

            Bratři a sestry, znal jsem jednu paní ze sousedství, která sloužila své rodině od rána do večera, doslova do roztrhání těla. A přesto je všem pro postrach. Pročpak asi? Protože o tom, co pro druhé dělá, pořád mluví. Pořád všem připomíná, jak se pro ně dře, obětuje, a jak málo vděčnosti jí za to projevují.

            Přátelé Boží, opravdu křesťanské je chtít být veliký ve službě – nikoliv v pano­vání a v tyranizování! Opravdu křesťanské je posloužit s úsměvem, s láskou, rád. A tak se tomu každý z nás pojďme do Ježíšovy školy života učit! Pochválen buď Pán Ježíš Kris­tus.