ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Setba pokoje

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes bych se spolu s vámi rád zamyslel nad druhým čtením z listu svatého apoštola Jakuba. Celý tento list je perlou morálních praktických poučení. Z dnešního úryvku bude předmětem naší úvahy věta: „Ti, kdo usilují o pokoj, rozsé­vají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.“

            Moji milí, často čteme v denním tisku o otřesných případech násilí, např. „muž zavraždil svou družku ku­chyňským nožem“, a tak podobně. Dělá se nám z toho zle, když to čteme. Říkáme si, kolik je to mezi lidmi krutosti, zloby a nesmyslného násilí!

            Bratři a sestry, položme se na otázku: Je toto násilí doopravdy nesmyslné? Bohužel zdaleka nesmyslné není, když kladu odpověď. To násilí a zloba má velice jasný zdroj a původ: lidský hřích. Všichni ti zločinci, všechen ten odpad lidského rodu, nese na čele Kai­novo znamení těch, kteří zavrhli Boha anebo ho nikdy nepoznali.

            Moji drazí, tito lidé žijí podle diktátu svého těla, slepě plní jeho tužby či vášně a nevědí, že jsou vlastně loutkami v rukou knížete temnot – toho Zlého. Ten jim nastavuje pokřivené zrcadlo vztahů. Nabízí převrácenou stupnici hodnot, takže brzy přestanou rozlišovat dobro od zla. 

            Bratři a sestry, a nyní si znovu poslechněme verše dnešního druhého čtení: „Moudrost shora je však především čistá, dále pokorná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost. Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí.“ Tolik citace z listu svatého Jakuba apoštola.

            Moji milí, v aplikaci dnešního čtení na současnost vyvstává pro každého věřícího závažná úloha: svými modlitbami i svým životem, svou dobrotou, vlídností, laskavostí, svou odpovědí dobra na zlo stále pomáhat tomu, aby byl ve světě pokoj. Pokoj v duších, pokoj v rodinách a postupně pokoj na celém světě.

            Bratři a sestry, že to skutečně funguje, to nám ukazují zkušenosti dějin. V měsíci září si připomínáme naše dva veliké světce: svatého Václava a jeho babičku svatou Ludmilu. To byla doba, kdy vládla chtivost moci, napětí mezi vírou a pohanstvím. Rodinné prostředí svaté Ludmily nebylo názo­rově a duchovně jednotné, jak víme z písemných zpráv. Napětí mezi členy rodiny vyústilo v dvojnásobnou rodinnou tragédii – ve vraždy Ludmily a Václava.

            Moji drazí, toto všechno se mohlo nepěkně promítnout na celou českou spo­lečnost. Avšak nestalo se tak. A to především proto, že smrt Václava a jeho ba­bičky Ludmily nebyla ani tak obětí za politické ideály, jako spíše vyústě­ním života v odevzdanosti Kristu Pánu. Ve spojení s Kristem ve smrti i ve vzkříšení.

            Přátelé Boží, svatý Václav a svatá Ludmila odpověděli na zlo dob­rem. Oni odpověděli oba odpuštěním svým vrahům. Oni oba ve svém ži­votě víry křesťana oplývali velikou laskavostí. A důsledek? Pokoj a mír, smíření a nakonec obrácení viníků. Právě toto potřebuje náš národ, to potřebuje naše doba, naše rodiny – abychom svým životem napomáhali k pokoji v lidských srdcích! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.