ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Dobrota a láska hospodáře

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Ve sbírce židovského lido­vého mudrosloví ze 4. století po Kristu nacházíme tento příběh: „Byl jednou jeden král, který si zrána najal řadu nádeníků. Po dvou hodinách práce viděl, že jeden z nich si počíná velmi obratně a že je velmi pilný. Zavolal si ho a až do večera se s ním bavil. Večer mu dal právě tolik, jako těm, kdo pracovali po celý den. Ostatní začali nadávat a bouřit se: To není spravedlivé. Král jim řekl: Vy jste pracovali celý den. On však udělal za dvě hodiny více práce nežli vy.“

            Moji milí, tato příhoda z rabínské literatury má v sobě hodně podob­ného s naším podobenstvím, které jsme slyšeli v dnešní radostné zvěsti. V obou případech dostal stejně zaplaceno ten, kdo pracoval jen krátce, jako ten, kdo pracoval celý den. A v obou případech byli spolupra­covníci roztrpčeni.

            Bratři a sestry, a přesto je zde jeden podstatný rozdíl evangelia oproti tomu rabínskému příběhu. Smysl vyprávění se od sebe radikálně liší. V čem? V evangeliu totiž vůbec nejde o výkon a o nějaké zásluhy. Ti po­slední nádeníci neměli právo na denní mzdu. Ale dobrý hospodář věděl, že i ti poslední jsou živitelé rodin a potřebují peníze. A tak dostali zadarmo – z milosrdenství, jen pro dobrotu a lásku hospodáře.

            Moji drazí, a my hned namítneme: Kdyby to takhle chodilo v naší společnosti, pak by rozmazlování všelijakými nespravedlivými výhodami zničilo společnost. A toto vědomí máme v sobě hluboce zafixováno. A toto vědomí také aplikujeme na Boha. A to je velice špatné, protože Bůh nám dává najevo, že je náš dokonalý Otec. Jeho láska k nám je absolutní a ne­omezená.

            Bratři a sestry, tento zákon lásky platí v Božím království. Jestliže se my chováme jako ti reptalové v Kristově podobenství, pak dokazujeme, že se necítíme v Božím království jako doma. Dali bychom přednost ji­nému hospodáři, který by vždycky tancoval tak, jak my bychom pískali. Dali bychom přednost takovému hospodáři, který by všechno dělal podle naší vůle. A to by bylo velice špatné.

            Moji milí, náš nebeský Otec volá každého, kdy on sám chce. Pozvedá člověka z různého stádia hříšného vztahu. Protože tam, kde kraluje Bůh, může být dobrý ke každému, ke komu chce. To jenom my se cítíme dotčeni – podobně jako ten počestně pracovitý starší bratr marnotratného syna, nebo jako ti, kteří pracovali od rána.

            Bratři a sestry, milosrdný Kristus nás mnohokrát a mnoha způsoby upozorňuje, že jeho nebeský Otec je skutečně velmi zvláštní. Kde ho člo­věk potká, tam mu srdce zcela roztaje. Jenom ne těm, kteří tam mají uhníz­děnou zlobu, závist, zášť a žárlivost. Prorok Izaiáš volá: Hledejte Hospo­dina, dokud je blízko! Hospodina však nehledá ten, kdo má oči zaslepené všelijakými naukami o zbožnosti, mravnosti a bezcitné spravedlnosti. Hos­podina nehledá ani ten, jehož srdce je okoralé a ztučnělé, neschopné ocenit lásku bez podmínek.

            Přátelé Boží, je třeba, abychom hledali a učili se poznávat jednání našeho dobrého nebeského Otce. A z toho pak zcela jistě vyroste změna našeho postoje, abychom obstáli v Božím království. Kdo se nezmění, do Božího království opravdu nepatří, protože by mu tam bylo velmi úzko a nevolno. Vezměme tedy poselství Kristova evangelia velmi vážně a změňme svůj postoj, dokud je ještě čas! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.