ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Je Bůh dobrý?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Když vidíme kolem sebe to­lik zla, mravní nevázanosti, utrpení a nenávisti, často nám přichází na mysl palčivá otázka: Je vůbec Bůh dobrý? Už ses o nás někdy zajímal, ó Bože? Zoufalé lidstvo, které uvízne ve válkách, problémech se životním prostředím, hladomorech, v nevyléčitel­ných chorobách nebo ve zničujících záplavách, se ptá: Pročpak to Bůh dopouští? Anebo ještě hůře: Kdyby byl Bůh, nemohl by se přece na tolik zla dívat! 

            Moji milí, a my se můžeme ptát: Jak to, že se najednou lidé ptají po Bohu a připisují mu vinu, když se dostali do potíží? Když o tom bu­deme poctivě a v pokoře přemýšlet, musíme uznat, že války nerozpoutává Bůh, že Bůh nepostavil žádný koncentrační tábor, nikoho nezabil, neprodal žádné dítě, nebouří se proti přistěhovalcům ani nepustoší zemi. Ale to my – lidé – ano, my lidé jsme se SAMI vymanili z Božího vedení!

            Bratři a sestry, je zde však jedna zásadní a palčivá otázka: I když tedy vinu za zlo a hřích nese člověk, co dělá dobrý Bůh pro to, aby člověk nezůstal ve spárech zla? Odpověď na tuto palčivou otázku najdeme v dnešní radostné zvěsti. A hned na první pohled si můžeme uvědomit, že Boží jed­nání a smýšlení je diametrálně rozdílné od jednání a smýšlení lidského.

            Moji drazí, my lidé se nejčastěji stavíme ke zlu tak, jak nám to předvedl apoštol Petr. Snažíme se zlu vyhnout, snažíme se zlo popřít. Bojíme se oběti, bojíme se o svůj život. Šimon Petr si vzal Pána Ježíše stranou a začal mu to rozmlouvat: „To se ti, Pane, ne­smí stát!“ Když to řekneme jinými slovy, pak to znamená: žádné překážky, žádné trápení, žádná ztráta tvé rodiny, tvých přátel, tvých možností či tvé popularity. Šimon Petr tehdy nevěděl, tak jako to nevědí mnozí lidé do­dnes, že cesta ke štěstí a k záchraně života vede jen přes OBĚŤ, přes utr­pení. To je jediná cesta, která přemáhá zlo.

            Bratři a sestry, ale proč je tomu tak? Lidstvo mohlo mít všechno zdarma, bez bolesti, bez utrpení a bez problémů, kdyby na počátku lidstva nebylo nevěry a neposlušnosti vůči Bohu. Kdyby nebylo hříchu prvotního, nebylo by ani bolesti. Avšak neházejme to všechno jen na Adama a Evu. I dnes lidstvo volí zcela vědomě a dobrovolně cestu nevěry, neposlušnosti a naprosté nezávislosti na Bohu. A důsledky této lidské volby jsou strašné, katastrofální, zničující!

            Moji milí, proč tedy Bůh jedním rázem a jednou provždy zlo neodstraní? Protože Bůh Stvořitel se rozhodl dát člověku SVOBODU. Tímto darem svobody zcela zásadně odlišil člověka od ostatního stvoření. Bůh ve své nekonečné dobrotě a moudrosti otevřel cestu k likvidaci zla. A my na tuto cestu vstupujeme vírou v Boha. Víra sice nedokáže zlu uniknout, ale dokáže něco mnohem vyššího a dokonalej­šího: Víra dokáže zlem projít.

            Bratři a sestry, Kristus Pán na tuto cestu vykročil, ale my bychom chtěli Pánu Ježíši tu cestu projití zlem zarazit. A proto si musel Šimon Petr vyslechnout ta tvrdá slova z úst Krista Pána: „Jdi mi z cesty, satane! Nevíš, co je dobré a co slouží k záchraně života. Ustup z cesty!“

            Moji drazí, teprve když Kristus Pán tuto cestu jako první sám prošla­pal, teprve když on sám se stal tou CESTOU, můžeme i my za ním vyjít. A je to právě víra v Ježíše Krista, která dokáže projít zlem. Už dva tisíce let v křesťanství lidé procházejí bariérou zla. Kolik jen to bylo mu­čedníků, kteří prošli utrpením a smrtí ke šťastnému životu věčnému! Kolik jen to bylo křesťanů, kterým problémy, trápení, bolesti či tragické ztráty v rodinách nevzaly naději právě díky víře v Krista!

            Přátelé Boží, víra v Boha nás tedy neuchrání od bolesti a utrpení, ale v síle Boží lásky můžeme všelikým utrpením projít. Projdeme zlem, abychom dosáhli absolutního dobra ve věčném domově! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.