ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Vysoká škola křesťanství

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní nedělí vrcholí Kris­tova eucharistická řeč – jak jsme ji průběžně sledovali – a také vrcholí re­akce na tuto řeč. Můžeme bez nadsázky říci, že je to vysoká škola křes­ťanství s její závěrečnou zkouškou.        

            Moji milí, pro učedníky, kteří s Kristem Pánem chodili po Svaté zemi, nastala nyní chvíle rozhodnutí. Jak se říká – došlo pohříchu na lámání chleba. A pro samotného Krista Pána nastala smutná chvíle v jeho pozemském životě. Kruh jeho posluchačů se náhle zmenšuje. Nejenže dříve odpadli pravověrní židé, kteří mu měli za zlé ru­šení Mojžíšova zákona, když zachraňoval život v sobotu. Ale nyní odchá­zejí i ti, kterým věnoval tolik péče. Nyní odcházejí i ti, kteří věděli, že Pán Ježíš je někdo mnohem víc, než byl Mojžíš.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Co tyto učedníky tak odradilo, že Krista Pána opouštějí? Tím důvodem byla jeho eucharistická řeč, o které prohlásili, že je příliš tvrdá. Musíme si uvědomit, že tvrdá řeč ne­znamená totéž co nesrozumitelná řeč. Jeho řeč jim nebyla nesrozumitelná – oni jeho řeči v tom okamžiku velice dobře rozuměli. Avšak podstatné je, že Kristovu řeč nebyli schopni přijmout.

            Moji drazí, víme, že nakonec zůstalo jen jeho dvanáct apoštolů. Pán Ježíš však viděl pronikavě do srdcí těch, kteří jsou mu nejblíže. Viděl Jidáše, který ho zradí. Viděl i Petra, který ho třikrát zapře. Viděl i ostatní apoštoly, kteří – až na jednoho – se zbaběle rozutečou.

            Bratři a sestry, to je velice závažná věc, nad kterou musíme moc a moc přemýšlet. Znát katechismus, umět citovat z Bible nazpaměť, odříkat šest základních pravd víry, sedmero svátostí, Desatero Božích při­kázání a tak podobně – to všechno zdaleka nic neznamená! Avšak teprve ten, kdo pozná a přijme pravdu o tajemném pokrmu – o Velebné svátosti, která jediná živí věčný život v nás, a která jediná je zárukou zmrtvýchvstání – teprve ten se stává opravdovým učedníkem Krista Pána.

            Moji milí, a to je právě ta vysoká škola křesťanského života. A zkouška, kterou skládáme, je víra ve Velebnou svátost, a pak přijí­mání této Velebné svátosti do svých HOŘÍCÍCH SRDCÍ. A teď si sami dokresleme obrázek dějin křesťanství. Jen si vezměme, kolik je i dnes jinověrců, kteří sice v Krista věří, ale neuznávají jeho opravdovou, skutečnou a podstatnou přítomnost ve Velebné svátosti.

            Přátelé Boží, a tak si to všechno v klidu pěkně promysleme. S vděčností děkujme Pánu Bohu, že jsme mohli přijmout katolickou víru a že se smíme shromažďovat zde v kostele kolem stolu Těla a Krve Páně. Kam bychom šli – vždyť jedině Kristus Pán má slova věčného života! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.