20. neděle v mezidobí (cykl B)
Pokrm pro život věčný
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním evangeliu Pán Ježíš pokračuje v takzvané eucharistické řeči. Úryvek evangelia podle svatého Jana svědčí o tom, že to Kristus Pán myslel s jezením svého těla naprosto vážně. A že to i jeho posluchači pochopili správně, o tom svědčí jejich pobouření a hádka o tak závažné skutečnosti. Pán Ježíš to potvrdil slovy, že se opravdu jedná o skutečný pokrm. Tak to my, katolíci, přijímáme a vyznáváme. Sejděme nyní z těch výšin tajemství do té úplně praktické roviny.
Moji milí, co to pro nás znamená? Především je třeba uvědomit si, že to je podmínka, kterou Pán Ježíš dává pro věčný život a pro vzkříšení. Za druhé bychom si měli uvědomit, že to je závdavek věčného oslaveného života. A konečně za třetí – ten, kdo jí Kristovo Tělo a pije jeho Krev, si vytváří jakési „předplatné“ své budoucnosti.
Bratři a sestry, v jednom městě začali stavět velký dům pro několik rodin. Ti, kdo měli zájem zde bydlet, mohli si už předem předplatit nový byt. A tak si mohli pravdivě říkat: Teď už máme skoro jisté, že tam budeme bydlet. A stejně tak je tomu i s nebem. Do nebe – do svého budoucího příbytku – můžeme vstoupit tehdy a jen tehdy, když si budeme podle Ježíšových slov „předplácet“. Kristus Pán to říká jasně: Nebudete-li jíst, nebudete mít, nevzkřísím vás.
Moji drazí, můžeme se na to podívat i z jiné polohy. Aby mohlo žít lidské tělo, musíme jíst denně chléb. Jenže člověk stejně po určité době zemře, i když pravidelně jí. Kristus Pán však hovoří o věčném životě. A ten má stejnou podmínku – totiž jíst pokrm nesmrtelnosti, pokrm pro život věčný. A zde je to velmi smutné. Kolik prostředků lidé vynakládají na pomíjející pokrm, ale jak málo jich usiluje o pokrm pro život věčný!
Bratři a sestry, měli bychom si dobře uvědomit, že za tím vším se skrývá něco nesmírně vážného. Jak dopadne život těch lidí, kteří se nestarají o svůj věčný život? Kteří dávají přednost starostem o hmotné statky, pečují než a než o své hříšné tělo a svůj volný čas vyplňují než a než bezduchou zábavou? Myslíte si, že nás bude někdo honem-honem zvát do svého domu, když s ním neudržujeme přátelství? To asi sotva! Kdo však často přijímá Tělo Kristovo, stává se jeho přítelem. Víme, že přátelé se rádi scházejí, dokáží se rádi přijmout a pohostit ve svém domě.
Přátelé Boží, a tak tomu bude i s námi, kteří s láskou a rádi pěstujeme přátelství s Kristem Pánem. On naši nesmrtelnou duši neopustí ani poté, co přejdeme branou smrti, ale přijme nás k sobě do věčného domova! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
