Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl C)

8. 12. 2024

Spása – klíčová myšlenka evangelia

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Radostnou zvěstí dnešní ne­děle adventní je zpráva, že Bůh k nám přichází, že nám jde vstříc. Ale také, že my mu máme připravovat cestu: snižovat hory pýchy a zasypávat propasti sobectví a nelásky. Všichni toužebně očekáváme Boha, který nám přinese spásu.

            Moji milí, všechno, co prožíváme v dnešní době – narůstající zlo a různá neštěstí, lidé nacházející se v bezvýchodných situacích, tolik nespra­vedlnosti, prázdnota lidských srdcí – to všechno vyvolává v mnoha lidech otázku: co s tím? Existuje nějaká pomoc, je nějaké řešení? Politici a strany ledacos naslibují, a za pár měsíců ztrácejí důvěru národa. V tomto světě lidé jaksi stále nemohou najít toho správného „spasitele“. Takto si to uvě­domují a  poznávají lidé tohoto světa.

            Bratři a sestry, avšak pro nás, křesťany, je řešení jasné a jediné. My víme, že pro celé lidstvo a pro celé dějiny spásy existuje jediné východisko a  jediná naděje. Je to ta naděje, o které mluví Boží slovo. Existuje pro nás zajímavé srovnání, protože situace světa před 2.000 lety byla prakticky stejná jako dnes.

            Moji drazí, kdo z vás byl v Římě a viděl tam mapy z mramoru, jistě si uvědomil, jakým obrovským kolosem byla tehdejší římská říše. Kam až sahaly hranice římského impéria! Římské legie držely v nadvládě všechna území ve Středomoří. Na těchto územích vládli Římané za pomocí svých místodržitelů a kolaborantských králů. Nic se nemohlo stát a nic se ne­mohlo hnout bez pokynů římského caesara. A jeho rozhodnutí zajišťovaly ohněm a  mečem římské legie.

            Bratři a sestry, a přesto jsme dnes slyšeli zajímavá slova: V patnác­tém roce vlády caesara Tiberia uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Za­chariášův. My, kteří dnes už s odstupem času víme, co všechno se stalo, jak dopadla kdysi mocná římská říše, co způsobilo křesťanství, cítíme ten obrovský protiklad. Na jedné straně síla a moc římských legií – a na druhé straně vstupuje do hry nová moc. Měla se ukázat jako nejmocnější síla Božího slova, kterou nebylo možné ničím spoutat a zastavit. Toto Boží slovo je ostřejší než dvousečný meč a proniká až do morku kostí. Není tvora, který by mohl síle Božího slova uniknout.

            Moji milí, Jan Křtitel kázal Boží slovo, tak jak už před ním ho ká­zali proroci, kteří v babylónském zajetí povzbuzovali vyvolený národ. Na­slouchali jsme mu v dnešním prvním čtení. Celý svět je Božím světem. A Bůh skutečně přijde a přinese lidstvu spásu. Zde jenom ten, kdo zažil úděl vyhnance, utečence, nesvobodu – jenom ten může plně pochopit útěšné slovo proroků. A v tomto duchu znovu volá Jan Křtitel: „Připravte cestu, vyrovnejte stezky. Každý tvor uzří Boží spásu.“

            Bratři a sestry, spása – to je klíčová myšlenka evangelia. Obsahuje dvě hodnoty: Jednak spása přináší to vzácné osvobození, a za druhé naplňuje člověka nevýslovnou radostí. Spása je tedy pravá svoboda. Osvobozuje člověka od hříchu a ode všeho, co jej zotročuje, utlačuje a po­nižuje. Dnes, kdy i my žijeme v jakés-takés svobodě, v tzv. demokracii, máme sice vnější svobodu, ale lidem pořád ještě cosi chybí. Lidé totiž za­pomněli, že kořen opravdové svobody tkví v lidském srdci. Člověk se musí cítit uvnitř – to jest sám v sobě – svobodný. A teprve pak bude zakoušet pokoj a mír, pak bude prožívat nevýslovnou radost a bude prožívat i vnější svobodu.

            Moji drazí, avšak člověk, který má strach, co bude zítra, který si není jistý, že vláda nepřivede národ ke krachu, člověk, který má sice vnější svobodu, ale ve skutečnosti je otrokem peněz, drog, požitků a různých strachů – takový člověk ve skutečnosti není svobodný. Dosáhnout pravé svobody je možné jen tou cestou, které říkáme spása. Jedině Bůh je ten, který přichází a  přináší spásu. Jedině Bůh nám přináší osvobození ode všeho, co nás svazuje a zotročuje.

            Přátelé Boží, a tak tedy dobře naslouchejme stále aktuálnímu Bo­žímu slovu, a přitom si dobře uvědomme, že každého z nás zve Jan Křtitel svým hlasem k přípravě cesty, po které k nám přijde Boží spása. Ne­přeslechněme ten hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrov­nejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek ať je srovnán! A potom každý člověk uzří Boží spásu. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.