16. neděle v mezidobí (cykl C)
Marie a Marta
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní evangelium je nám všem velmi dobře známé. Vždyť často používáme větu: „Marto, Marto, příliš pečlivá jsi!“ Tato věta slouží jako výčitka všem těm, kdo se příliš starají o pozemské věci; těm, kteří chtějí stále prokazovat pohostinnost a na věci duchovní jim už nezbývá čas.
Moji milí, vypadá to, jakoby Pán Ježíš říkal: „Nemusíte dělat nic, stačí jen naslouchat Božímu slovu. Ostatní je vedlejší a podružné!“ Myslíte si, že to Pán Ježíš opravdu takto myslel? — Ne, nikoliv. Všechno je úplně jinak.
Bratři a sestry, první dojem, který tento úryvek evangelia vyvolá, asi zapůsobí především na vás, milé ženy. Maminky a ženy, ty moc dobře vědí, co námahy dá obstarat rodinu. Marta si pokárání nezasloužila, namítnou ženy. Pán Ježíš se tu projevil jako typický mužský, který nechápe ženskou starostlivou duši. Hosta je třeba vzorně pohostit!
Moji drazí, Kristus Pán zná velmi dobře ženskou duši, která přílišnou starostlivostí zatlačí do pozadí i jiné stránky své lidskosti a stane se postrachem domácnosti. Většinou jsou ženy tak starostlivé, že nemají čas na ztišení se a popovídání si. A navíc se ukazuje, že Marta pracovala také kvůli sobě, aby se ukázala, ale byla z toho podrážděná – nestačila na to. Proto tlačí na Pána Ježíše: „Řekni jí, ať mi pomůže!“
Bratři a sestry, v tomto okamžiku si musíme uvědomit, že Ježíšovo pokárání Marty vůbec neodsuzuje její pohostinnost, tím méně projev lásky k bližnímu. Naopak: Kristus Pán ukazuje, že je velmi potřeba sednout si a ztišit se. Naslouchat jeho slovu, abychom pochopili, jaká je vůle Boží, jak mám pracovat, jak mám naplňovat přikázání lásky.
Moji milí, bez naslouchání Božímu slovu se člověk nedoví, jak má co dělat, jaká je Boží vůle. A lidské jednání je jen tehdy dobré, když odpovídá vůli Boží. Všichni potřebujeme mnoho naslouchat jedinému Mistru a Učiteli.
Bratři a sestry, a tak vidíme, že do lidského života patří obojí: ztišení se i práce. Jak toto spolu souvisí? Víme, že Bůh stvořil svět, ve kterém žijeme. Nestvořil ho však hotový, dokončený, ale pozval člověka, aby svou prací pomáhal tento svět dotvářet. Pán Bůh nám neřekl: „Milý člověče, já jsem stvořil svět, a ty si nyní sedni, dívej se a rozjímej o mně!“ Ne ne, taková určitě Boží vůle není! Boží slovo nám říká něco jiného: „Vládněte zemi, podmaňujte si ji, pracujte na ní, přetvářejte ji!“
Moji drazí, má to však jeden velký háček. Aby mohl člověk dobře a úspěšně přetvářet svět, aby to bylo v souladu s vůlí Boží, k tomu potřebuje tuto vůli Boží dobře poznat. A tím se dostáváme ke ztišení, naslouchání. To je ten nejlepší a nejdůležitější úděl. To je přesně to, co zvolila Marie. Ona naslouchala hlasu lásky, ona naslouchala tomu, kdo učil pravé moudrosti, ona si sedla k nohám toho, který byl světlem.
Bratři a sestry, a tak na jedné straně vidíme lidi, kteří horečně pracují – avšak oni svět nepřetvářejí, ale drancují. Oni chtějí být nejlepší, nejbohatší, nejúspěšnější, ale jen podle své vlastní vůle. Důsledek toho je znehodnocené stvoření, znehodnocená společnost, obrovská moc zla, která ničí lidské životy. Na druhé straně jsou lidé, kteří se dokážou ztišit, kteří usedají k Ježíšovým nohám a naslouchají jeho slovu. Věřící křesťané, kteří se s hořícím srdcem pro Krista ptají: „Pane, jaká je tvá svatá vůle? Co máme dělat, abychom svůj život dobře prožili?“ K těmto lidem bychom měli patřit my všichni, kteří jsme se sešli na této mši svaté.
Přátelé Boží, a proto dnes Bohu upřímně děkujme. Díky, Pane, za to, že smíme naslouchat tvému slovu. Že nám připomíná, jak máme pracovat. Vždy jen ke tvé slávě, jen k prospěchu tvého nebeského království. Díky, Pane, za to, že nám připomínáš a ukazuješ, že všechno musí být posvěceno láskou – každá práce, každá služba, každý dobrý skutek! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
