ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Co lidé soudí o práci

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešní promluvu začnu malou vzpomínkou: Krátce po sametové revoluci se vrátil po letech exilu v západním Německu k nám do Třebíče náš krajan. Vystoupil z nejmo­dernějšího mercedesu, oblečen podle nejlepší západní módy, zkrátka velmi dobře situovaný. To bylo obdivu i závisti! Ale brzy obdiv splaskl. A víte proč? Protože se lidé dozvěděli, že k tomuto bohatství si ve svobodném Německu dopomohl jako dělník na stavbě.

            Moji milí, fyzická práce zkrátka není v úctě a vážnosti, i když se bolševici za minulého re­žimu zdravili „Čest práci!“ a o práci se zpívaly všelijaké debilní písničky typu „vyhrňme si rukávy, lehněme si do trávy – hej rup, hola hej, do práce se dej!“ Toto mě napadlo při četbě dnešního evangelia. Úžasný obdiv ke Kristu Pánu v Nazaretě okamžitě ochabl, když se řeklo: Vždyť je to jen tesař! A tak nadpis dnešní úvahy bude – co lidé soudí o práci.

            Bratři a sestry, ukážeme si nyní trojí pohled na práci. První pohled můžeme vyjádřit slovy: práce je prokletá dřina. Již ve starověku byla práce hanbou a potupou pro svobodného člověka. Na fyzickou práci přece byli otroci. A tento pohanský názor na práci pronikl i do Svaté země. Proto, jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, pohrdali Nazaretští Pánem Ježíšem, když k nim přišel kázat, a nechtěli ho uznat za proroka. A tento pohled na práci jako otro­činu ze světa dosud nevymizel.

            Moji drazí, druhý pohled na práci můžeme vyjádřit slovy: pracuji, abych uživil rodinu a děti. Práce je zdrojem výdělku, zdrojem naší obživy. I když sama je tvrdá a často mívá hořké kořeny, přesto nakonec nese sladké ovoce.

            Bratři a sestry, a konečně třetí pohled na práci můžeme vyjádřit slovy: práce je svatou povinností člověka. Stvořitel hned na počátku uložil lidem, aby obdělávali zemi, podmanili si ji, a tuto svou vůli zopakoval na hoře Sinaj slovy: „Šest dní budeš pracovat a konat veškeré dílo své.“  Práce je tedy příkazem Božím pro všechny – pro chudé i bohaté. A svatý Pavel píše v listu do Soluně: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ Ano, práce vykonávaná podle Boží vůle je službou Bohu a je záslužná pro život věčný.

            Moji milí, mějme tedy na paměti, že nejen modlitby a návštěvy chrámu Páně se zapisují do knihy našeho života na věčnosti, ale také každá práce s dobrým úmyslem vykonaná je bohoslužbou, jež bude odměněna. Řečeno slovy básníka:

A Bůh se nezeptá při posledním soudu,

zda kámen lámal jsi, anebo verše psal,

zda čelo myšlenkou či pluhem orals hroudu,

jen když říci můžeš – já poctivě jsem pracoval.

            Bratři a sestry, v závěru této úvahy o práci bych ještě připomněl, že práce je také účinnou ochranou před pokušením. Jako stojatá voda zahnívá a rodí se v ní všelijaká žoužel, tak je lenost matkou hříchu. Špatné myšlenky, krádeže, opilství a jiné lotroviny se nejčastěji vyskytují u mladých povalečů. Práce chrání před hříchem stejně účinně jako modlitba, jak to správně vystihnul už svatý Benedikt, když říkal: ORA ET LABORA! – což přeloženo jest: MODLI SE A PRACUJ!

            Moji drazí, od ambonu se častěji mluví o modlitbě než o práci, třebaže práce tvoří větší část našeho života. Dnešní úvaha tedy určitě nebyla zbytečná, i když vás z ní možná trochu bolely ruce  . V práci nesmíme vidět otročinu jako pohané. Práce je Bohem přikázaná a chtěná, je záslužná pro nebe a také nás chrání před pokušením.

            Přátelé Boží, mějme tedy v úctě každou poctivou práci a každého poctivě pracujícího člověka. A snažme se dobře konat práci, kterou nám Bůh svěřil, abychom jednou – až přijde náš čas – mohli vydat počet z vladařství svého! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.