14. neděle v mezidobí (cykl A)
Kdo žije bez rady, bývá bezradný
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Jistě se považujeme za dospělé a moudré lidi, viďte? Jistě si myslíme, že už nepotřebujeme nějaké poučování. A já se ptám: Jak snášíte všelijaké „dobré rady“ od druhých? Obyčejně nasloucháte zdvořile, ale jen jedním uchem, abyste pak rychle tím druhým všechno vypustili ven. A často si v duchu opovržlivě říkáme: No, ty mi určitě máš co radit!
Moji milí, je zajímavé, že většina z nás je ochotna tu a tam přijmout radu od lidí, kteří jsou přibližně stejného věku. Ale naopak poslouchat nějakého „holobrádka“ nebo dokonce někoho o hodně staršího, souhlasit s názory rodičů nebo prarodičů – to nám dělá problémy.
Bratři a sestry, my křesťané sice žijeme své náboženství, ale ukazuje se, že si svůj život příliš režírujeme sami. Je až neuvěřitelné, co všechno je pro nás důležitější než láska Boží, která o nás ví. V problémech, které jsou naprosto nedůležité, se často utápíme. Dostáváme se do situace lidí, o kterých platí: Kdo žije bez rady, bývá bezradný.
Moji drazí, a to je rozdíl mezi opravdovou moudrostí a mezi tou naší lidskou takzvaně „moudrostí“, o které hovoří v dnešním evangeliu Kristus Pán: „Velebím tě Otče, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a zjevil jsi je maličkým.“ Kdo si totiž myslí, že je „dospělák“ a nesnáší moudrou radu, neumí naslouchat a nechce si nechat poradit, ten se jednou v životě zamotá. Ještě však máme veliké štěstí, že náš nebeský Otec je nepředstavitelně dobrý. On moc dobře ví, že nás ty naše obtíže a problémy jednoho dne zlomí, že břemena budou tak nesnesitelná, že pod nimi padneme. A proto nám skrze svého Syna Ježíše Krista říká: „Pojďte ke mně všichni, kdož se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“
Bratři a sestry, určitě budeme vždycky mít s čím jít za Kristem Pánem, aby nás občerstvil. Vždyť si vezměme, v jaké to vlastně žijeme době! Tato doba od nás vyžaduje všelijaké vysoké výkony a má na nás vysoké nároky. Už samotné zajištění existence života v takzvané „moderní společnosti“, získání vzdělání, povolání, zaměstnání vede k vysokým požadavkům a vypjatým výkonům.
Moji milí, začíná to už ve školních lavicích. Po mnohých dětech se chce co nejlepší vysvědčení, a přitom samotné známkování ve škole nikdy nemůže být dostatečně objektivní. Když to pak děti nezvládají, všechno končí stressem, strachem a hrůzou a bohužel se objevují i sebevraždy dětí. Rodiče mají nervy z toho, když se snaží dostat děti na vyšší stupeň školy, dopomoci jim k lukrativnímu místu nebo jim aspoň najít jakés-takés vhodné zaměstnání.
Bratři a sestry, a jak je tomu u nás dospělých? Dospělí mívají problémy s místem, s různými přeškolováními a tak podobně. Mnozí podnikatelé – mafiáni si myslí, že musí za každou cenu zbohatnout, a přitom to vůbec není tak jednoduché. Daně a různé platby ho drží hodně nízko – pokud zůstane ovšem poctivý a spravedlivý. A tak by tomu mělo být, ale většinou tomu tak není. Podnikatelé – mafiáni se ze svých zaměstnanců snaží doslova sedřít kůži, mnohdy bez ohledu na svěcení svátečního dne, a ještě lidem řeknou: Když se ti to nelíbí, tak můžeš jít.
Moji drazí, a tak tlak v této rádoby moderní kapitalisticko-komunistické společnosti bývá tak silný, že lidé mnohdy nespí strachem, starostmi, aby přece jen nepadli pod kola rozjetého rychlíku, zvaného „vyšší standard“ či „vyšší výkon“. Každý člověk se čas od času ocitne před otázkou: Co s tím nesnesitelným břemenem mám dělat? Je pro člověka aspoň někde ostrůvek klidu, aby se mohl nadechnout?
Bratři a sestry, ten ostrůvek klidu tady opravdu JESTIŤ! Jako věřící katolíci bychom měli vědět, že ten ostrůvek klidu najdeme u našeho Pána Ježíše Krista. Ano, Pán Ježíš nejen potěšuje, nejen občerstvuje, ale on nás také učí. Vždyť přece říká: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Učí nás, abychom i my zůstali tichými, klidnými, abychom se nebrali příliš vážně, nesnažili se být důležití. Bůh přece svou lásku k nám nepodmiňuje požadavkem výkonu.
Moji milí, Kristus Pán nám ukazuje svého nebeského Otce, který nás miluje se vším všudy. S našimi úspěchy i prohrami. Nebeský Otec nás miluje, ať se nám daří nebo ať jsme na dně. Kdo tuto pravdu zažije, ten nikdy nebude mít strach ve své bídě přijít k Pánu Bohu pro útěchu, posilu a pomoc. A navíc u nás pomine ta svíravá křeč – být „perfektní“, abychom se zalíbili lidem a abychom si udrželi jejich pomíjivou lásku.
Přátelé Boží, naprosto nemá žádnou cenu, abychom se zalíbili lidem. Naprosto nemá žádnou cenu, abychom si udrželi pomíjivou lásku lidí kolem nás. To všechno je k ničemu! My jsme uvěřili v Krista. My – křesťané – jsme poznali, že je zde Bůh, který nás miluje vždy a za všech okolností, bez jakékoliv podmínky. A kdo pozná, že je zde Někdo, který nás miluje vždycky, ten se stane svobodným, šťastným a radostným člověkem! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
