ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Neumřelať – jenom spí!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Každý z nás potřebuje čas od času povzbudit svou víru v život věčný. A událost, o které vypráví dnešní evangelium, je právě takovým povzbuzením. Vnímáme zde dvě skupiny lidí, dva výrazné typy. Jeden typ lidí bychom mohli nazvat „po­hřebníci“, a přiznejme si, že často k nim patříme i my. Pohřebníci – to jsou lidé, kteří se majestát smrti snaží přikrýt co nejokázalejším pohřebním obřadem, věnci a stuhami, a tak podobně.

            Moji milí, druhý typ lidí představuje otec zemřelé dcery Jairos, představený židovské synagógy. Tento muž to udělal jinak. Nedbal na krásný pohřeb, ale běžel za Ježíšem. Tento otec zemřelé dívenky věřil, že mu Pán Ježíš může po­moci. A skutečně se tak stalo. Pán Ježíš dal celý krásný pohřeb stranou a říká: „Neumřelať – jenom spí!“ A výsledkem byl smích všech těch „po­hřeb­níků“.

            Bratři a sestry, jsou mezi námi lidé, kteří by dali nevím co za to, kdyby Pán Ježíš přišel do jejich domu a řekl ta zázračná slova „neumřelať – je­nom spí“. Kdyby pronesl tak jako nad tou dívenkou: „Talitha kum! – Tobě pravím, vstaň!“ Kdyby pronesl nad někým, kdo je nám drahý ta krásná slova plná naděje. Já ti dávám ještě několik let života. Ano, takoví lidé jsou vděční za každý rok života, za každý den, ba za každou hodinu života, a nepřestávají Bohu za tento nezasloužený dar života děkovat.

            Moji drazí, všimněme si jedné důležité skutečnosti: Kristus Pán daroval dívce život, daroval jí ještě další několikaleté rozpětí života. A tím jí prokázal veliké dobro. A důležité je, že to dobro prokázal nejenom jí, ale vlastně nám všem. Obrací tím pohled každého z nás na cenu života zde a nyní. My křesťané jsme často obviňováni, že zdůrazňujeme život pouze po smrti. Že odvracíme pohled od života pozemského. A to je veliký omyl.

            Bratři a sestry, mějme za paměti, že život je pouze jeden jediný, ale má dva nestejně dlouhé úseky: první úsek života je zde na zemi – to je život před smrtí, a druhý úsek života je život ve věčné blaženosti – a to je život po smrti. Jedná se však stále o jeden jediný život, který má svůj smysl a svou cenu. A tak i ten relativně krátký úsek života zde na zemi má svou vysokou cenu, má svou krásu. Všechny jeho maličkosti, slzičky i radosti, úsměvy i smutek, každá sklenice vody, každá skýva chleba – to všechno patří neodmyslitelně k lidskému životu.

            Moji milí, málokdo si povšimne, co následovalo po vzkříšení Jairovy dcerušky. Všichni přítomní „pohřebníci“ byli šokováni a vyděšeni. Vůbec nechápali, co se před jejich očima vlastně odehrálo. Zázrak, který Pán Ježíš učinil, je vyvedl dokonale z míry. A tak místo aby se radovali ze života, tak nechápavě hleděli. A Kristus Pán obrací jejich zrak a pozor­nost na ten nejzákladnější lidský projev – když jim říká „dejte jí jíst, vždyť už má hlad“. To byl projev lidskosti, který je zvlášť typický pro Pána Je­žíše. Vždy mu bylo líto zástupů i každého člověka, vždy se staral o ty nejzá­kladnější lidské potřeby.

            Bratři a sestry, závěrem dnešní úvahy bychom si měli uvědomit, co nám vlastně vzkříšení Jairovy dcery z mrtvých říká: Na konci té temné cesty, které říkáme umírání, je Někdo, kdo ti daruje pokračování života. Ty ve smrti usneš jako člověk, který prožil těžký den. Budeš se na lůžku obracet, budeš mít těžké sny, potit se, prožívat nepříjemné pocity – ale až se konečně pro­budíš, probudíš se do lahodného a krásného jitra.

            Přátelé Boží, a to je smysl dnešního evangelia, to je smysl všech zázračných uzdravení a vzkříšení z mrtvých, které Pán Ježíš za svého pu­tování po této zemi učinil. Probudí nás něžná ruka Krista Pána, probudí nás jeho příjemné slovo „Talitha kum – tobě pravím, vstaň“. Vstaň, a pojď se mnou do nové věčné vlasti, plné světla a lahodné vůně. Pojď se mnou do vskutku nového života! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.