ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI NA LIPNĚ

Hranice Boží všemohoucnosti

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Jak dobře známe z hodin nábo­ženství, jednou z vlastností Boha je jeho všemohoucnost. Víme, že Bůh je absolutně všemohoucí. To je sice pravda, ale zkusme se v této sou­vislosti zeptat: Kam až sahá hranice Boží všemohoucnosti? Možná se někdo nad touto otázkou pozastaví, možná se tato otázka bude někomu zdát nesmyslná a rozporuplná. Je-li Bůh absolutně všemohoucí, může mít jeho všemohoucnost nějaké hranice? On sám si stanovil v případě člověka hranici, kterou nepřekročí. To je hranice lidské svobody. Přemýšlejme dnes o této pravdě.

            Moji milí, mnozí lidé si myslí, že mohou všechno pochopit svou hlavou. Proto si mylně vytvoří názor, ze kterého pak ve své pýše a tvrdo­hlavosti nechtějí ustoupit. Většinu věcí však nemůžeme poznat a pochopit svým rozumem. Musíme je k sobě nechat přiblížit, vyzkoušet to sami na sobě, nechat skutečnosti do sebe vstoupit. Chceme-li se o nich něco dově­dět, musíme je prostě prožít.

            Bratři a sestry, a taková byla i situace učedníků, kteří vstoupili s Pánem Ježíšem do lodičky. Museli prožít ten úděs, strach, a pak si uvědo­mili, že v Ježíšově blízkosti je to zbytečné. Všimněme si jedné skutečnosti: zatímco učedníci prožívají hrůzu a děs, Pán Ježíš při řádění živlů klidně spal. V takové situaci se přece musí každý normální člověk probudit! Ježíš však nikoliv. Protože Ježíš je Pánem přírody, Pánem zákonů, Pánem všeho.

            Moji drazí, kdo se o tom chce dovědět, musí to na vlastní kůži pro­žít. A tak to museli prožít i Ježíšovi učedníci. Po tom strachu a děsu nastalo úplné ticho… A v tom tichu si najednou uvědomili, že mají před sebou Někoho, kdo má neuvě­řitelnou moc. Má moc, je všemohoucí, ale… ???

            Bratři a sestry, a zde se dostáváme až k tomu, co jsme vyslovili na začátku dnešní úvahy. Tato Boží všemohoucnost má hranice vymezené lidskou svobodou. Ten, který – na rozdíl od komunistů, kteří vykřikovali „poručíme slunci, větru“ – skutečně jako jediný umí poručit přírodním živlům, nemůže poručit lidské víře, lidské svobodě. Všechno má ve své moci, celý všehomír řídí jen svým božským slovem, ale o člověka se uchází. Umí poručit bouři – ta ho poslechne na jediné slovo. Ale lidské srdce, to musí být prošeno, tázáno, voláno.

            Moji milí, Bůh se uchází o souhlas člo­věka, o jeho ANO. Tak to udělal i v případě blahoslavené Panny, když se jednalo o vtělení Božího Syna. Čekal na Mariin souhlas, čekal na její „sta­niž se mi podle slova tvého“. A tak to Bůh dělá s každým člověkem. Ne­chce poroučet jeho víře. Proto, jako apoštolům v dnešní události, i nám všem vytýká: Proč se bo­jíte, malověrní?

            Přátelé Boží, Bůh chce člověka naučit, že víra je ten nejúžasnější úkon, ve kterém člověk zakusí a pochopí – kdo vlastně je. Že je tvorem závislým plně na svém Stvořiteli. A Bůh má o člověka takovou starost, že nikdy nedovolí, aby se mu, když v něho upřímně věří a doufá, něco stalo. Ať zuří kolem nás sebevětší bouře, ať se třeba boří svět – kdo má víru, ten zvítězí. Kdo má víru, ten má sílu a jistotu. Kdo věří, ten se nechvěje! Pro­tože má důvěru, že je s Ježíšem v jedné lodičce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.