1. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl C)
Doba tajemného očekávání
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes vstupujeme do nového liturgického roku. Začíná posvátná doba svatoadventní. Tato doba, kterou dnes začínáme, je dobou tajemného očekávání. Vede nás k zamyšlení se nad svým vlastním životem. K takovému pohledu na sebe, do svého vlastního nitra, je potřeba, abychom odešli někam do samoty a abychom se ztišili. Jedině pak budeme vnímat to, co je lidským očím skryté.
Moji milí, posvátná doba svatoadventní před nás staví tajemství Pánova příchodu. Slovo „advent“ znamená „Pán přijde“. Víme, že tento Pánův příchod je několikerý. Nejen ten první, který si připomeneme a znovu zpřítomníme o Vánocích. Ale jsou také jeho příchody ve svátostech, abychom prožívali účinky spásy, kterou Kristus Pán vykonal a na nás stále vykonává. Nyní, na počátku adventní doby, si připomínáme především Pánův příchod eschatologický – to znamená jeho příchod závěrečný, na konci časů. Říkáme mu druhý Kristův příchod.
Bratři a sestry, dnešní evangelium před nás staví skutečnost konce světa a druhého příchodu Pána Ježíše. Položme si otázku, jak se k tomu máme správně postavit. Kupodivu není podstatné a důležité, KDY Pán přijde – jestli to bude velmi brzy anebo to bude trvat ještě hodně dlouho. Podstatné je, že my křesťané bychom měli Pána očekávat TADY a TEĎ a z celého srdce bychom měli toužit po jeho druhém příchodu. Na jeho příchod se máme připravovat modlitbou, prací pro Boží království a toužebným voláním: Maranatha – přijď, Pane Ježíši!
Moji drazí, pro věřícího křesťana by měl být příchod Páně předmětem veliké naděje, toužebného očekávání, kdy se konečně zjeví Boží sláva a skončí tento svět zla. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou.
Bratři a sestry, Pán Ježíš už jednou přišel a svým křížem začal budovat nový svět, ve kterém by bylo lidstvo šťastné. Mnoho lidí však o toto pravé štěstí nestojí. Vytvořili si svůj vlastní svět – svět bez Boha. Na konci věků však bude definitivně obnoven Boží řád a začne viditelně vládnout Boží království. A všichni lidé budou muset uznat, že jedině Bůh je pravým štěstím člověka.
Moji milí, v pastýřské konstituci II. vatikánského koncilu Gaudium et spes, čili Radost a naděje, čteme k závěru lidských dějin tato slova: Láska a její dílo zůstane. Všechno bude jednou přetaveno Boží energií, všechno bude proměněno a přetvořeno v nová nebesa a novou zemi, od Boha sestoupí nový Jeruzalém a Bůh bude všechno ve všem. A tak konec světa bude zjevením toho, co jsme láskou posvětili, co jsme dobrého chtěli, co v milosti Boží v obětech vytváříme, zač v modlitbě prosíme a co se nakonec přes veliké bolesti a překážky v plnosti uskuteční.
Přátelé Boží, kéž se pro nás tato posvátná doba svatoadventní stane příležitostí upravit si svou životní cestu. Kéž se nám projasní ten správný pohled srdce na tajemství věcí a událostí. A především kéž v nás vzroste naděje v to veliké a krásné, co pro nás dobrý Bůh připravil. Vždyť přece náš nebeský Otec si jednoho každého z nás ve svém Synu Ježíši Kristu vepsal do svých dlaní, aby na nás nemohl zapomenout. Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude v den onen světlo velké. Aleluja! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
